Kumacenge.cz

V pondělí jsem si povídal s moderátorem Rádia 1 o cestách do Gabonu a Kamerunu, medicíně Iboga a Bwiti tradici, taky zahrál jednu písničku s tradiční africkou harfičkou Ngomo.

Kompletní záznam tady:
https://www.youtube.com/watch?v=P-g1z8wnQzg

Je hotové první YouTube video ze série Průvodce medicínou Iboga, postupně budu natáčet další díly. Tohle video vzniklo ve spolupráci s Pavel Klega.

Témat je tolik, že se to fakt nedá dát do jednoho videa, i tak to vyšlo na hodinu. Ukážu vám, jak vypadají ibogové keře za jedním Bwiti chrámem v Africe, vysvětlím, jak se medicína připravuje, a pak jsem se rozpovídal o průběhu gabonské iniciace.

Co vás nejvíc zajímá dál, co se týče Ibogy? Přemýšlím, jestli se víc věnovat přípravě a průběhu domácí ceremonie, nebo sdílení o tom, jak to chodí v Africe. Nebo oboje postupně...

Odkaz v komentáři.

Další část výmalby Bwiti chrámu v Mbankomo.

Na první fotce je "Akarmambo Nzambe Evange", neboli Archanděl Michael. Ten se v rámci Bwiti těší velké úctě.
A na druhé fotce je část zdi "Znovuzrození", ztvárněné tančícími postavami a několika anděly.
Bohužel jsem si zapomněl udělat detailnější fotky a už tam nejsme, ale co už.

Před pár dny jsem taky přidal nějaké malůvky v chrámu Archandělů v Yaoundé, během předchozí návštěvy jsem tam maloval sedm archandělů, ale stále je dost volného místa na další zkrášlení.

Zatím jsem přidal Ibogové motivy, květiny a dvě Ngomo (osmistrunné harfy) na čelní stranu chrámu, "domeček", odkud se během ceremonii hraje na Ngomo. Pokračování zas někdy příště.

O své třetí Bwiti iniciaci ve vesnici Mbankomo

Abych neměl náhodou Ibogy málo, naplánoval jsem si ještě před odletem, že chci podstoupit svou třetí Bwiti iniciaci, v chrámu u babičky ve vesnici Mbankomo. Nevěděl jsem totiž, že mě čeká týden před tím talíř Ibogy v chrámu archandělů, kde žije máma a táta, jak jsem psal o žlutém hábitu. Tady v Mbankomo je to další místo, které často navštěvujeme. Praktikuje se tu jiná Bwiti větev, jménem Diboki, trochu je podobná, ale dost se taky liší. Zajímalo mě, jak tu iniciace probíhá a jiná možnost, než si to ověřit prakticky, není. Mimochodem, první iniciaci jsem prošel v Gabonu v červnu 2022, další o rok později v Kamerunu v tom "archandělském chrámu" a nyní tedy třetí, zase s ročním odstupem. Předpokládám, že teď už mi to bude na nějakou dobu stačit, ale kdo ví, člověk rychle zapomene na to náročné, a zbyde mu jen příznivý efekt. Ještě že tak.

Od čtvrtka do neděle jsem tedy víceméně celou dobu prožil na této podložce na hliněné zemi. Poslední jídlo jsem měl ve čtvrtek oběd, pak už ani jídlo, ani pití až do nedělního rána, když tedy nepočítám Ibogu. Nemám z toho žádnou fotku (tuhle jednu jsem si udělal v neděli už po ukončení), protože v místním chrámu se nefotí, což vůbec nevadí, ba naopak, přispívá to k jedinečnosti zážitku.

Proběhlo to ve zkratce tak, že čtvrteční noc byly modlitby v chrámu, já jsem Ibogu ještě nedostal, tu až v pátek odpoledne, nejprve dva upečené banány naplněné trochou Ibogy. Pak jsme šli k řece, kde proběhla rituální koupel, vrátili jsme se zpět v průvodu, zasazení palmy s modlitbami, a usadili mě zase na rohož a přinesli talíř Ibogy. Pokud byl předchozí talíř plný, tak tento měl ještě určitě o solidní kopeček navíc.

Babča s dědou se u mě střídali a krmili rovnou do pusy, zase bez zapíjení, už jsem o tom psal, tak netřeba se opakovat. Prostě polykání Ibogy je speciální záležitost. S každým dalším a dalším soustem jsem rezignoval víc a víc na odpor a přijímal to, jak to je. Prostě mi bylo blbě, autoritě babči a dědy se nedá odporovat a tak jsem prostě otevíral pusu a polykal. Nechali mě ale vždycky po pár soustech trochu odpočinout, takže jsem to nějak zvládl. Druhou část jsem mohl po lžících zapíjet jakousi bylinnou polívkou, prý medikament. Šlo to o stupínek líp než bez zapíjení, ale chuť Ibogy se tím samozřejmě nevytratí.

Naštěstí, když jsem zbaštil poctivou půlku talíře, vypadal už děda spokojeně a nechal mě být. Trochu jsem zvracel, ale Iboga působila vcelku dost. Mezitím od večera do rána v sousední místnosti probíhala ngoze, to je ceremonie, kdy se zpívá a tančí a modlí. Já jsem jen poslouchal přes zeď. K ránu mi kápli do očí nějaké kapky do očí, trochu jako sananga, docela pálilo, ale nic, co bych nemohl zvládnout. A pak přišel průvod s harfou Ngomo, a přikládali mi ji na ramena, hlavu a hruď, a rohem troubili přímo do uší. Takový budíček to je. Abych dobře viděl a slyšel a cítil (uvnitř i venku).

Přišlo ráno a já jsem celej den ležel jak mátoha na rohoži, a jediné, na co se těšil, až to bude za mnou. Při představě, že mě čeká ještě další noc, se mi chtělo utéct, jenže nebylo kam. Sám před sebou stejně člověk nikdy neuteče, takže bylo potřeba čekat a aktivovat všechny síly. Trochu jsem se vyspal jak to šlo, během iniciace se nesmí ležet na zádech, ale musí se na boku, a když ležíte na tvrdé zemi, za chvíli máte oba boky otlačené.

Přišlo asi odpoledne, druhý den, pátek, moc nemám povědomí o čase, a děda přišel zase s talířem Ibogy, nový, že právě dovezli ještě starší a silnější Ibogu od strejdy z vesnice. A tak jsem zase baštil a baštil, přemáhal zvracení, jak to šlo, až přišli s tím, že už asi stačí. Hurá! Ještě ale mi bylo poctivě blbě. A tak jsem cestoval vnitřními vesmíry a hledal vnitřní rezonance toho, co potřebuji. Dlouho jsem měl přehršel myšlenek, spousta rozhovorů a obrazů, ale pak jsem ucítil, že jsem sestoupil z hlavy do srdce, vnímal jsem klid a mír, a uzřel jsem svou Pravdu, najednou jsem věděl vše, co mam udělat, jakým záležitostem dávat pozornost a kterým ne. Prožil jsem si několik verzí sebe sama a vybral tu nejlepší, kterou chci manifestovat. To je pro mě vždy jeden z nejlepších efektů Ibogy, na vnitřní duchovní úrovni si prožijte to, co potřebujete, klidně i několik různých variant, a vyberete si tu, kde cítíte největší expanzi.

Život je o neustále expanzi a růstu. Každá rostlina potřebuje růst, každý živočich roste a rozvíjí se. Kdo v tomto procesu zleniví a rezignuje, vlastně začíná umírat. Někdy trvá umírání i desítky let. Rozhodnutí je na každém. Život v radosti a pohodě a naplnění je možnosti každého, ale ne každý si to dopřeje...

V rámci Bwiti iniciace je také vždy potřeba získat nové "kombo", tedy Bwiti jméno. K mým dvěma kombo tedy přibylo třetí, ale nebudu vám ho sem psát, má význam hlavně pro mě a mou Bwiti rodinu.

V sousední místnosti zase proběhla v noci ngozé ceremonie. Občas se na mě někdo přišel mrknout, je to opravdu moc hezké, že mě zcela přijali mezi sebe do rodiny. V příjemném rozjímání po posledním vyzvracení pak už přišlo ráno, a já jsem byl zavolán, ať povím, jakou jsem měl cestu. Všichni mi gratulovali, jak jsem silný, a že prý jsem zbaštil enormní množství Ibogy, víc než místní, a taky jsem zvládl dvě noci za sebou. Pro nováčky je totiž iniciace, jak jsem pochopil, jen jednu noc, ale pro "stare Bandzi", tedy pro ty, kteří iniciaci opakují, jsou dve noci s Ibogou. A že prý je videty že mám velmi silného ducha a že mě čeká ještě velká životní mise. No, něco na tom asi je. I když jsem toho už prožil dost, tak mám opět pocit, že jsem teprv stále na začátku. Těším se z toho všeho.

Tak to je pro dnešek vše.

Pohádka o žlutým hábitu

Byl jednou jeden Bwiti chrám Dissoumba Benganga. Dělají se tam různý sešlosti, během kterejch se konzumuje kořenová kůra rostliny Iboga. Většinou jen jedna lžička, ale, jsou události, kdy je potřeba zbaštit víc. Třeba jako tuto noc, ckdy jsem měl ceremonii žlutýho hábitu.

Vysvětlili mi před tím, že každý Bwiti chrám to má jinak, ale, tady jsou tři hlavní stupně zasvěcení, a to iniciace, žlutý hábit a červený pás. A pak ješte různé podstupně a i poté jsou nějaké dalši srandy, určené jen pro speciální případy nadšených příznivců této duchovní cesty, ale toto jsou ty hlavní. Je to proces na celej život, pořád se člověk učí něco nového. Myslet si, že když mám iniciaci za sebou, že znám Bwiti, je velmi naivní představa. Bwiti se odkrývá postupně, jako slupky cibule. Něco člověk získává vnitřním zřením poté, co se zbašti Iboga, na velkou část je potřeba se doptat. Je důležité klást otázky, kdo se ptá, získá odpovědi, kdo se neptá, nebude mu nic předáno a vysvětleno.

Ležel jsem jak mátoha v Essalumě, to je něco jako sakristie a svatostánek v jednom, kdyby to bylo u katolíků. Během tohoto procesu se leží na zemi jenom na rohoži. Ibogy na talíři ubývalo tak pomalu, že jsem nevěřil, že se prázdného talíře někdy dožiju. Když v tom mě vzbudil táta z mého rozjímání, že se mám posadit a oblíct si novej žlutej hábit. Byli jsme pár dní před tím koupit látky a navštívili jsme švadlenu, která mi vzala míry. Tak že by už stačilo Ibogy a nemusím to zbaštit celý, říkal jsem si?

Žlutá je barva slunce, života, radosti, zlata a hojnosti. Hábit žluté barvy se tu používá většinou na speciální příležitosti, velké slavnosti. Nosí je jen ti, kteří prošli zasvěcením, během kterého si člověk udělá kámoše se sedmi archanděly. Už jsem o tom párkrát psal, ale pro zopakování, jsou to:

Kombo (Nejvyšší)
Dibenga (Slunce)
Ngonde (Měsíc)
Dissoud Adzambe (Anděl Strážný, průvodce člověka)
Evange (Archanděl Michael)
Dignoye (Archanděl Rafael)
Moanga Benda (Kristovské Vědomí)

Posadili mě na židli potaženou žlutou látkou vedle v chrámu. Sotva jsem se tam doploužil, bylo mně fakt blbě. Sranda byla, že se u mě vystřídali snad všichni se svými mobily, aby si mě vyfotili, zejména několik dívek. Holt o ctitelky tu nemám nouze. Má radost, že už to mám hotové, však netrvala dlouho, za chvilku kdosi přišel a přinesl mi můj milovaný talíř se zbytkem Ibogy, a že to mám sníst celý. Ách jo. Vypadalo, že to fakt myslí vážně. No jo, tak jsem teda polykal dál a dál. Vždycky pár soust a pak čekat, co nejdýl. Přemáhaljsem zvracení, jak to šlo, ale pak už to bylo vždycky tak našponovaný, že to holt vylitlo ven, naštěstí kyblík byl po ruce.

Přiznám se, posledních několik soust jsem už chtěl sabotovat, říkal jsem si, že je fakt nedám, přemejšlel jsem, jak to přechcat, aby se vlk nažral a Líza zůstala celá, tedy že bych je třeba zahodil rovnou do kyblíku, ale bohužel poctivé já mi to nějak nedovolilo udělat. Poslední sousta byla už nejnáročnější, nebylo moc, co zvracet, kromě Ibogy, sucho v puse, a v žaludku tak blbě, jako snad ještě nikdy. A to už jsem zažil fakt leccos.

Ale nakonec jsem to zvládl, hurá! Iboga pracovala pořádně. Přemejšlel jsem o svejch záležitostech. Přemejšlel jsem o tom, co mě brzdí v rozvoji, hádal jsem se s lidmi, na které jsem byl dlouho nasranej, ale nedovolil jsem si to s nimi nikdy pořádně vyříkat, a různý další srandy se s Ibogou v sobě zažijou. Bylo mi blbě. Tak blbě, jako snad nikdy. Houstlo to ve mně a temnělo, zelenalo a fialovělo. Když v tom přišla spásná otázka, héle, Ibogo, a z čeho že je mi vlastně tak blbě?

A když dáte otázku s Ibogou v sobě a jste připraveni získat odpověď, tak se vám dostane, hned a velmi srozumitelně. Blbě ti není z Ibogy, ale ze sebe samého. Myslíš si o sobě, jak jsi skvělej a duchovní, ale jsi stejnej jak všichni ostatní, máš své stinné stránky, stejně jako všichni. Pošli svou lásku a odpuštění sama sobě, všem záležitostem, které neseš nezpracované v sobě.

Zaskočilo mě, kolik toho bylo. A nořil jsem se hloubž a hloubž do svých stínů a sraček, schovaných hodně dlouho pod pokličkou. Blbě v žaludku pořád, ale hejbalo se to, vřelo to a čekalo na výbuch. A pak jsem se dostal k jednomu důležitýmu člověku, na kterého jsem byl vlastně ultranasraný, a já jsem to zvládl, objali jsme se, a proměnili v jednu zářící světelnou kouli, a pak, rychlohmat pro kyblík a už to letělo. Uáááářchhn krááááznvnklk. Vyzvracet jsem to všechno. A pak ještě jednou, šlo to až z paty, a pak ještě z druhé paty, uáááaa krnkrnh.

Zasunul jsem kyblík, a čekal, co bude dál. A vono už nic. Klid a mír a pohodička, radost a potěšení a naplnění.

A za malou chvilku za mnou přišel táta, že si mám vzít svíčku do ruky, a jít s ním. Odvedl mě doprostřed chrámu a říkal, že tam mám stát. Tak jsem tam stal a ostatní žlutohábitoví kluci a holky kolem mě vobtancovávali, a udělali kruh, a já jsem věděl, že to netančí lidi, ale že to jsou mí kámoši archandělé. Vložím vám k tomu ilustrační video.

Pokračování zas někdy příště.

Byl jednou jeden talíř plnej čerstvej ibogy, nebožky rostlinky změnily formu v počtu 4 ks. Stáří, nic moc. Prej jim bylo sotva čtyři pět let a už se jejich kořeny koupou v jasným denním světle božím, na planetě Zemi.

A tady musím na malou chvíli podotknout, že všude možně koluje informace, že se iboga sklízí, když je aspoň desetiletá, jinak že není "kvalitní". Jenže ouha, nebyla to informace ověřená v praxi. Nyní s jistojistou jistotou mohu podotknout, že už i takto "mladá" Iboga má efekt velmi silný, když se konzumuje začerstva, a usušená určitě bude též podobná.

Tak schválně, pro kolik lidí si myslíte, že je takovej jeden docela solidně kopečkovanej taliř Ibogy?

Pohádka o jednom talíři, neboli recept na čerstvou ibogu bez zapíjení

Chudinky nebožky ibogové stromečky, ještě před malou chviličku se ukázněně krčily mezi ostatními stromky, a pak šup, jsou vytažený na světlo boží. A pak šup, odseknuté tělíčko mačetou. A pak šup, kořeny jsou uvnitř domu. A pak šup, svrchní kůra se šmidli šmidli, musí oloupat. A pak šup, škvadlá škvadlá hnip, kůra se odstraňuje.

A pak šup, šmikykyky kykykykyký ký, šmikykyky kykikýků, kdydly kydly hňamc, kůra se musí nasekat na jemné kousčíčkytky. A znuva zbovux a ťuktukťukťuk kykykykykýky, a dál a dál, a menší, a menší, a ťuk ťuk, furt další, , a další, a ťuk ťuk, ťukťukykykykykykykykykykykyky šnůmc, hotovo. Shrň do talíře a je to připravené. Modlitby a záměry do medicíny vtiskni. Myslí na to, co chceš do svého života pozvat. Medicína je živá bytost, stejně jako ty, stejně jako vše, co je, je Jedna Bytost, v různých formách. Zažívající sebe sama a ten, kdo bude baštit

Tak já vás už nebudu dýl napínat, je to porce pro jednoho člověka. A asi uhodnete lehce, pro kteréhože. Že? Pro kteréhosi švarného junáka bílé pleti mezi samejma černochama s českým pasem v batohu. Docela mi ztuhl úsměv na tváři, když mi máma opakovaně říkala, že to musim sníst celý! Jinak že nebude pohádka o žlutým hábitu. A tu já chci poznat, tak baštím poctivě. Až mi lezou oči z důlků. Teda to vám povím, milí lidí tam, takovouhle šichtu jsem fakt ještě nezažil. Ale mé rozhodnutí bylo jasné, zvládnu to, a tak se stalo. Při každém soustu opět a opět, přesvědčit sám sebe, že zvracet nee, dýchat, pomaličku, klídek, nikam nespělecháme, proválet soustíčko hezky v pusince, a je to.

Specialita tohoto místního chrámu, Bwiti branche Dissouba Benganga, je, že se Iboga během takovýchto obřadů konzumuje takto syrová, a bez žádné tekutiny! Umačká se z toho soustíčko, a šup s tím do pusy. A šup, počkat, čekat, zhluboka dýchat, protože zvracet se nesmí. Že prej pomáhá dát ruce v takovej chvíli nahóru na chvilku, že se to tam tak ňák líp voto, to, no, nevím teď, votondlenctuje, že zvracení na chvíli počká a nevyžbrdne to hnedlenc venkonc. A pak pomaličku, jazejčkem v pusince milované, šup sem, šup tam, radši počkat, nejni vůbec kam spěchat, nádech, výdech, a ještě jednou, nádech, a špolk, hňuďp, prrrr hurá, zvládli jsme to! Jedno pidisoustíčko z toho vobrovitánskýho megatalíře zmizelo ve mně.

Čtvrtek a pátek jsme měli přípravné ceremonie na sobotní velkou akci. V místním Bwiti chrámu je několik stupňů zasvěcení. V karate žáci dostávají různé barevné pásky, tady se dostane žlutej hábit. Fungl novej, na míru mi ušitej. Čučavej.

Ale vo žlutym hábitu bude pohádka zase příště. Tak dobrou noc, dětičky, snad aspoň pro některé z vás je čtení fajn zpestření.

Pozdrav z Ibogového "království" v jedné vesnici v Kamerunu

Dle mých subjektivních zkušeností nejlepší a nejúčinnější přírodní medicína, konzumuje se kořenová kůra.
Pokud je tu někdo, kdo neví, o co se jedná, tak přečtěte tady článek
https://chrisantem.cz/iboga

Dneska v noci jsem úspěšně dokončil druhý obraz do kamerunské série, pracovní název "Můj domov Afrika", oba mají formát 4,2 x 2,1 metrů a jsou to olejomalby.

Tento nový se jmenuje "Novoroční Ngozé v Bwiti chrámu ve vesnici Mbankomo v Kamerunu". Ngozé je celonoční ceremonie, kdy každý dostane malou dávkou Ibogy a pak se zpívá a tančí celou noc. Pro mě stále velmi magická záležitost, během které lze zažít doslova extatické stavy.
(Kdybyste se ptali, proč tam je slon a panda, tak prostě proto :D Pro mě to jsou, řekněme, "návštěvy z jiných světů". Když zbaštíte Ibogu, tak holt zažijete různé zajímavosti...)

Předchozí obraz jsem sdílel před dvěma a něco měsíci, ten je "Pití pálenky 'ha' ve vesnici Ebolowa v Kamerunu", ať ho nemusíte hledat, tak ho rovnou vkládám znova.

Sice jsem si s tím formátem trošku naběhl, protože, abych byl schopný obrazy někam odvést, musím je sundat z rámu a srolovat, nepronesu je přes schodiště u mě doma, ale co už nadělám. Za týden je povezu do Ostravy na klauzurní zkoušku a pak je někde uskladním a třeba se najde někdy nějaká galerie, kde by je chtěli vystavit. Další obrazy do série budu asi malovat radši na 3 části 2x1,5 metrů, takže se s tím bude líp manipulovat.

Čtvrtý obraz formátu 200 x 150 cm, olejomalba, do série "Tarot rostlinných průvodců", je hotový. Hurá. Hurá hurá. Juchuchů, slavím 🎉🙏🌞😍

Tento mi trval víc než 3 roky, jednorožce jsem namaloval nejdřív někdy na začátku roku 2021, nahoře začal trochu něco jinýho, a dlouho pak stál v koutě, a já nevěda, co s tím. A pak to přišlo, bylo to přesně někdy lednem a prosincem ňákýho roku, asi 2022. Všechno kromě jednorožce jsem zamaloval tmavě modrou, a pak, hlavně loňskej rok, během ňakejch pauz mezi jinými záležitostmi (převážně týkajících se Ibogy), se krůček po krůčku zrodil alegorický příběh o tom, co se stane, když požiješ jistou rostlinnou medicínu.

A já mám pro vás takovou malou soutěž, kdo jako první uhádne, které rostlinné medicíny se obraz týká, dostane obraz jako pohled formátu A5 (až je nechám vytisknout, což bude brzy, předpokládám). Myslím, že to není moc známá záležitost, tak jsem na vás zvědavý.

V případě zájmu se později rozpovídám víc, zatím ponechám prostor pro vaše interpretace.

A já se těším, že brzy konečně začnu další velký obraz, už mám plátno několik týdnů připravené. Bude to druhý do "kamerunské série", formát ooět 4,2 x 2,1 metrů (složený ze dvou kusů), a nejpozději 10.6. musí být hotový, protože je povezu na klauzury včetně těchhle čtyř rostlinkovejch.

Jinak připomínám, v Praze budou 24.5. a 26.5. promítání filmu s diskusí a pár písněmi, události tady, vstupné dobrovolné:
Iboga, BWITI, Afrika a Moje lásky: Iboga, Bwiti, Afrika (promítání, diskuse, koncert).
Pokud vás zajímá Iboga, máte jedinečnou příležitost se dozvědět víc, potkat a popovídat. Další promítání bude nejdřív v září, protože mezitím budu na 2 měsíce zase v Africe.

Tak to je vše. Díky všem, kdo dočetli až sem.