12/08/2026
PŘI SJEZDU MI MRZLY ACHILOVKY
Co prožívali Tom a Michal během výpravy? Jak ji za čerstva vnímají? Čtěte níže. ⬇️ A pokud vás během čtení napadnou jakékoliv dotazy nebo otázky, pište do komentářů, těšíme se na ně a rádi je zodpovíme. 🤗
---
🛴 Výprava Over the Alps to Lago di Garda. Jaké to pro tebe bylo?
Tomáš: Já si myslím, že to bylo hlavně nabitý emocema a že to člověk bude ještě dlouhou dobu v sobě rozkládat. Teď se vše mísí, včetně jednotlivých etap. Až bude udělaný nějaký ten sestřih videí a fotek, pokud to bude postupně po sobě, jak to šlo, tak pak si teprve člověk uvědomí, kde všude byl.
Michal: Jistě to byl jeden z největších zážitků mého života. Hodně to bylo dané tím, že v Alpách jsem ještě nikdy nebyl, kromě nějakého průjezdu. Tak zažít ty velehory, tu nádhernou přírodu, to bylo prostě nejvíc. Silným zážitkem byla i ta samotná cesta, kdy jsme jeli několik dní za sebou dlouhé a těžké vzdálenosti. A taky jsem k tomu ještě nikdy neměl takhle jednoho parťáka, se kterým bylo potřeba vyjít a to myslím, že jsme zvládli velice pěkně. Takže z mnoha pohledů to byl velmi komplexní a úplně nový zážitek.
🛴 Jel bys znovu?
Tomáš: No rozhodně, i klidně stejnou trasu. Dá se z toho těžit. Dají se vymyslet i podobný nebo úplně jiný trasy.
Michal: Bez váhání můžu říct, že rozhodně, protože to byla fakt tak nádherná zkušenost, kdy jsme projížděli mnoha úžasnými místy a ta zkušenost byla nepřenositelná. Pokud bych jel znovu, tak bych třeba některý dílčí věci udělal jinak, ale rozhodně tohle dobrodružství za to stálo.
🛴 Co bylo pro tebe nejtěžší?
Tomáš: Poprat se s těma výkyvama počasí, bych řekl. Protože když během pěti hodin člověk zažije teplotu 42°C a 7°C, tak to je masakr. Říkám to odhadem. Nevím, jak jsme to nahoru na Stelvio drtili dlouho, ale když odhadnu pět hodin, tak během takto krátký chvíle se změnila teplota o 35°C. To bylo dost náročný. Sjezd ze Stelvia do Bormia, kterej by si člověk měl užívat, byl tak naopak jedním z nejtěžších momentů. Při sjezdu mi mrzly achilovky a tekla voda úplně všude, to bylo šílený. A hlavně byla zima a ruce jsme měli rozmáčený. Prsty byly odkrvený, protože v takových podmínkách je potřeba vyvíjet abnormální tlak na brzdy. To byly těžký momenty. Také přišla chvíle, kdy mě zaplavoval laktát v nohách, ale s tím jsme si poradili profesionálně. Vymysleli jsme si taktiku, jak to jet, abych to odjel, a ta fungovala.
Michal: Nejtěžší pro mě jednoznačně bylo vyrovnat se s tím extrémně horkým počasím, protože to nás oba dva hodně zmáhalo, bralo nám energii. A velmi nám to ztěžovalo cestu. Někdy až do toho bodu, že jsme vlastně nebyli schopný jet pořádně dál. A pak samozřejmě i ty výkyvy na druhou stranu, to znamená prudké deště. Nebylo snadný se s tím vyrovnat. Takže za to jsem rád, že se to povedlo, jak se to povedlo.
🛴 Kdybys mohl něco změnit, co by to bylo? Co bys udělal jinak?
Tomáš: Kratší etapy. Aby celá ta trasa byla lépe zvládnutelná, tak si myslím, že minimálně o jedno ubytování by to chtělo přidat. To znamená z těch sedmi dnů udělat osm. A pokud bude druhá nebo třetí nebo kolikátá takováhle akce, tak věřím, že celkově příprava bude kvalitnější, protože budeme těžit ze zkušeností. Napadá mě například lepší a přehlednější organizace financí. Možná i věnovat víc pozornosti ubytování, i když si myslím, že to byla věc, která docela fungovala. Řešil bych ještě o něco lépe stravování. Občas nějaký ty emoce nebyly úplně na místě, byly zbytečný, ale to mohlo být i na základě nějaký únavy. Ty emoce tam byly jak kladný, tak záporný. To k tomu patří.
Michal: Pokud bych něco měl změnit, tak to je jednoznačně ta předposlední trasa, protože tam jsme si to naplánovali příliš ostře a nebylo to realistický. Takže bych tu trasu rozdělil na dvě části, kdy ten poslední den bych přidal kilometry a zkrátil tu trasu předchozího dne. Potom se taky ukázalo, že zvládnutí financí nebylo tak jednoduché, jak jsme si mysleli, a chtělo to od začátku lépe podchytit. Takže tam vidím taky velký prostor pro zlepšení.
🛴 Co myslíš, že se fakt povedlo? Na co jsi pyšný?
Tomáš: Já jsem pyšnej v podstatě na všechno. Prostě dva blbouni z Jablonce a z Liberce dojeli na Gardu. (smích) Takže se to povedlo. I když se nedá říct, že vždycky na 100 %, ale fungovalo všechno a všichni.
Michal: Co si myslím, že se opravdu povedlo, je synergie s Tomášem. Protože se neznáme tak dlouho a na takovýchto podnicích a cestách častokrát bývá ponorková nemoc nebo vznikají různé třenice. A tady myslím se krásně ukazovalo, jak jsme se vzájemně doplňovali a podporovali. Obzvláště třeba když tomu druhýmu bylo ouvej. Bylo to opravdu svým způsobem takový bratrský. To se krásně ukázalo i na výjezdu na Stelvio, kdy jsme si dávali podporu a myslím si, že všechno se vlastně zvládlo velmi dobře.
🛴 Chceš ještě něco dodat?
Michal: Rád bych dodal, že tohleto byla tak úžasná zkušenost a možnost poznat nové krajiny, že mi to svým způsobem otevřelo obzory. Pevně doufám, že do Alp se podívám znovu a že i nadále budeme vymýšlet nějaké podobné akce, třeba i do jiných míst. Tohle rozhodně nebyla poslední výprava. Už se těším na nová dobrodružství.
---
Uvědomili jsme si až po příjezdu domů, že chlapi neudělali závěrečnou fotku nebo video přímo od jezera, od skutečného cíle. 🙈 Poslední den dojeli k ubytování, které bylo asi 400 metrů od jezera. A k jezeru jsme se šli všichni projít až večer, osprchovaní, najedení a lehce odpočatí. A jak vtipně poznamenal Petr, opravdického cíle, který byl původně navržen v mapách, totiž středu jezera, jsme dosáhli až následujícího dne, kdy jsme jeli lodí na výlet do nedalekého pobřežního městečka Limone. 🍋 To už ale bez koloběžek. 😃
