Red82 Paddles & Boats

Dnes jsem klukům v HG Sportu předal první testovací pádlo podle jejich rozměrových požadavků. Dostalo krásně strukturované akátové špičky, které mi daly opravdu zabrat, protože tvarovat akát je jako zkusit to vyrobit z kamene 🤷‍♂️🤣 Ale mám z nich radost 😍 zbytek pádla je kombinace paulovnie a cedru 😉

Bylo na čase trochu pohnout s pádly pro HGčko, takže jsem se dnes pustil do práce, vykřesal ze slepených polotovarů téměř finální tvary s ostrým přechodem mezi žerdí a listem, přesně tak, jak si to kluci přejí a nakonec se mi dnes povedlo oběma padlům nasadit polotovary budoucích špiček, pro které jsem zvolil krásně vybarvený akát.

V příštích dvou dnech je dodělám (fotky budou, to je jasné) a musím slepit ještě jedno, které jsem slíbil dodat. Po dlouhé době tedy zase jeden prima den s audioknihou na dílně 😍

Může to vypadat, jako, že se nic neděje, ale opak je pravdou 🙂 Hlavním úkolem bylo dotáhnout do finále projekt stavby západního grónského kajaku a letos bych chtěl dokončit ten už asi rok rozdělaný projekt na malou kánoi Rob Roy, ale mezi tím se do popředí zájmu dostala činnost, ve které se cítím nejvíc kovaný a mám nejvíc zkušeností - výroba grónských pádel.

Já se držím od začátku především v oblasti designu a rozměrů tradičních postupů, ale mám rád plynulé křivky moderních karbonových pádel. Nějakou chvilku jsme nad pádly seděli se Stanďochem ze známé pražské vodácké prodejny HG Sport a s ním jsme si plácli na spolupráci. Jejich požadavek je pádlo trochu jiného ražení, s ostrými přechody mezi žerdí a listem kvůli opření prstů a se širším listem obecně. Tedy víc v duchu bouřkového pádla používaného v Grónsku. Dnes jsem tedy slepil první dvě ze tří objednaných, která jsem Stanďochovi slíbil a po nich už budeme mít jasno i v dalších drobnostech, které se u něj v krámě objeví z mé produkce. O tom ale až někdy jindy a postupně 😉

Tyhle první dva kousky jsou osvědčenou kombinací paulovnie, kterou v jednom kombinuji se smrkem a v druhém případě s cedrem. Nad třetím ještě váhám a slepím ho až v průběhu týdne, tak uvidíme 🙂

Tak dnes přišla ta velká premiéra. Vybral jsem si na ni sice chvíli, kdy Prahou válí Vltava tak, že v Tróji nejde rozpoznat slalomový kanál od řeky, ale nad jezem se to proti proudu urvat dá.

Loď sedí krásně, drží stopu, není nijak výrazně vratká a po návratu ani kapka uvnitř... Mám radost! 😍

Deck lines. Tak se v angličtině souhrnně říká palubním šnůrám na grónském kajaku a jsou buďto přední nebo zadní (forward a back deck lines). Inuité mezi nimi také rozlišují. Všem šnůrám obecně se říká Taqqat. Šňůry na přední palubě, tedy před kokpitem, které slouží k uchycení pomůcek, materiálu a podobně, se říká Taqqap Taqqaasaq. Těm na zadní palubě (za kokpitem) pak Taqqap Qasungasoq. Všechny tyto šňůry jsou pak opatřeny tzv. utahováky neboli jezdci, které bývaly tradičně vyráběné ze dřeva, kostí nebo sobích rohů. Těmto jezdcům se pak říká Taqqap Qoorutaa (deck line slider).

Tak tyhle šňůry už byly tím posledním, co mému grónskýmu kajaku chybělo. Použil jsem na ně dva různě silné kožené řemeny a jezdce, u kterých jsem si chvilku pohrával s myšlenkou, že je vyrobím ze sobích rohů, jsem nakonec udělal také dřevěné.

Slabší řemen jsem tedy použil na šňůry před a za kokpitem (tradiční West Greenland má před kokpitem dva systémy uchycení a za kokpitem jeden). Silnější pak na úchopy pro přenášení lodi.

Jestli něco za celou dobu stavby grónského kajaku byla dřina, pak tohle. Protáhnout kožené řemeny úzkými otvory v palubních nosníkách. Ty musí být totiž užší, aby tudy nepronikla voda do trupu lodi. U úchopů ve špičkách pak navíc zažijete trochu legrace s protahováním řemenů z jednoho otvoru do druhého. Také jsem si celou dobu říkal, že jsem rád, že mám dlouhé ruce a jsem hubeňour, protože uvázat uzly uvnitř lodi metr od kokpitu je trochu oříšek.

Nicméně loď je hotová. I se třemi vrstvami polyuretanu, karimatkou uvnitř a sedačkou váží krásných 14.75kg, tedy pořád méně, než většina super moderních karbonových mořských kajaků 😍

Vypadá to, že už nezbývá moc času a tahle kráska půjde na vodu. Polyuretan od Marcina Bobera je parádní. Rozhodl jsem se ho nebarvit a nechat loď "přírodně" nylonovou, takže je krásně lesklá a je trochu vidět kostra pod pláštěm. Jsem rád, protože tím aspoň vyniká celá ta práce.

Tmel na díry po napínání a šití funguje, je přetíratelný a stejně "gumový" a elastický, jako polyuretanový povrch.

Současně s potahem jsem natřel i kokpit, takže je jeho dřevo absolutně chráněné proti vodě.

Měl bych mít obrovskou radost, ale současně je v tom trochu stesku po celém tom procesu... Asi se budu muset pustit do dokončení kanoe, konečně zajít na frézu s žebry na paddleboard nebo se pustit do dalšího kajaku 🤷‍♂️🤣

Značku Red82 používám už víc než 20 let... (Ano, je to kombinace mého příjmení a roku narození). Podnikám pod ní a současně s ní dlouhodobě spojuji veškeré mé snažení. V minulém roce mě napadla nová varianta loga, které bylo původně jen psané, kdy "reď" bylo černé a "82" červené. To nové je ladná červená linka ztvárňující obě číslice, kterou jsem po mnoha pokusech uznal za nejlepší. Její grafickou podobu jí pak vtiskli přátelé z DESIGN UNION .

Červená osmdesát dvojka.

Protože je ten můj rozsah činností poněkud rozsáhlejší, dlouho jsem přemýšlel, jak to propojit s pádly a vším kolem kajaků. A tak vznikl nový brand překreslením jedné mé loňské dronovky. Musel jsem se kvůli tomu naučit s grafickým tabletem, ale je to zábava i výzva současně.

No a prvním počinem jsou tyhle krásné plecháčky, jejichž první vyrobená várka o 25ks již téměř zmizela, ale brzy se objeví ve dvou kamenných prodejnách a jejich eshopech.

O tom ale až někdy příště, protože současně s tím budu mít víc novinek s grónskými pádly a pár dalšími věcmi 😉🙂

Konečně zase v procesu. Chvilku mi trvalo, než jsem se probral nějakými testy různého nylonu, polyuretanu a vyřešil jsem nějaké drobné technické věci, ale už zase dělám kroky vpřed.

Největší novinkou je, že bude příští týden nová na míru ušitá šprajda přesně na můj kokpit, ale o tom blíž až někdy příště, protože současně s tím odhalím ještě jednu parádní spolupráci, která se rýsuje.

Nějakou dobu jsem řešil dvousložkový polyuretan na finální povrch lodi. Prošel jsem všechna americká i evropská fóra, napsal si s několika hobbíky v tomhle oboru, několika zahraničními výrobci různých alternativ, shlédl pár videí a nakonec jsem se rozhodl pro ozkoušený polyuretan z Polska od chlapíka jménem Marcin Bober, který mimochodem staví parádní kanoe. S ním jsem navíc řešil i nějaký nylon na opláštění, protože ten od německého Extremtextilu, který všichni propagují, je z mého pohledu kvalitativně hodně průměrný. Mám už tedy doma vzorky od Marcina, které jsou neuvěřitelné a současně čekám ještě na jeden vzorek z Norska od Anderse Thygesena, jehož videa jsem tu před nedávnem sdílel.

A Anders mi pro změnu vyřešil dilema s použitým nylonem od Extremtextilu, který není moc soudržný a při šití a napínání v něm vznikají nepěkné díry. Navedl mě na tmel, který on už používá na svých kajacích víc než deset let a je tedy dostatečně prověřený divokým norským mořem. Tím jsem tedy dnes zatmelil všechny díry v nylonu, místo složitého míchání a zahušťování nějakého polyuretanu při natírání.

Loď už tedy čeká jen na pár vrstev polyuretanu, které se mi možná povedou o víkendu. Příští týden bude šprajda, takže pokud vydrží i tohle parádní počasí, loď se příští týden dočká své premiéry 😍

Začínám mít tohohle norského kluka rád a možná, že se u něj při nejbližší návštěvě Norska zastavím. Nabízí za skvělé ceny různé materiály na stavbu a současně dělá zdarma videa z výroby. Nedávno jsem tu od něj sdílel video se stavbou bajdarky na břehu jezera... 😉 Dneska tedy trojdílná série z výroby grónského pádla (tedy toho nejjednoduššího možného způsobu - z jednoho kusu dřeva).

Greenland paddle making A series of short movies that take you through the process of creating (and using) your own Greenland paddle from a ready made blank.

Chlapík na videu se jmenuje Anders Thygesen. Je to jeden z mála lidí na světě, který se už od roku 1996 zabývá a živí stavbou tradičních grónských kajaků.

Je zakladatelem norské společnosti Kajakkspesialist, která je jedna z mála v Evropě nabízející velký sortiment materiálů a pomůcek pro stavbu grónského kajaku nebo pádla a za hodně dobré ceny. Kromě toho pod tuto značku spadá i společnost Norwegian Wood vyrábějící grónská pádla za přijatelnou cenu.

Krátký film A thousand hands ago natočil společně s norskou filmařkou Silje Ensby. Odkrývá v něm spoustu maličkostí a pravidel stavby bajdarky, tedy kajaku ze západního pobřeží Aljašky a Aluetských ostrovů. Ve vlastnoručně postavené bajdarce v roce 2011 objel celé norské pobřeží.

Jo a mimochodem - své lodě staví v norském městečku Vestfossen v bývalém kostele, který sám zrekonstruoval...

A thousand hands ago A movie about Inuit style kayak building.

Dnes jsem měl na předposlední část stavby grónského kajaku na dílně pomocníka šárka Kolovratová :) Úkolem deštivé neděle bylo potáhnout kostru kajaku, vše pěkně zašít a připevnit kokpit, aby byla loď připravená na poslední fázi, tedy nátěr.

Nebudu vám lhát, je to makačka. Sedm hodin čisté práce téměř bez přestávky. Kostra se musí před potažením přeměřit, srovnat hlavně kýl a ostatní podélné nosníky spodní části paluby, aby loď na vodě držela směr. Potom už jen rozměřit potah (nylon), ušít kapsy ve špicích kratší, než je délka lodě, napnout látku přes špičky, přišpendlit střed látky na kýl a konečně obrátit loď.

Pak přichází na řadu zkracování potahu na horní palubě pro stahování a šití. Chvilku jsem nad tím váhal, ale po dnešku jsem opravdu rád, že jsem dal peníze za tavnou řezačku, protože s ní je řezání opravdu koncert, konce jsou hned zatavené a vše je otázka vteřin.

Pak už se potah nejprve stáhne širokým stehem před i za kokpitem a nakonec přichází to nejdůležitější - podélný šev na horní palubě. Od obou špiček pěkně až ke kokpitu. Přiznávám se, že jsem se toho trochu poprvé bál, ale vše proběhlo tak, jak má, jen mě trochu dostala časová náročnost. Ty stehy jsou po cca 5mm a je jich tam panečku opravdu požehnaně, navíc se pořád musí utahovat a napínat, takže si člověk ani vteřinu neodpočine.

Nakonec přichází kokpit, který se musí nejprve správně rozměřit, umístit, vyřezat látka uvnitř a nechat ten správný poměr na přišpendlení k obruči kokpitu.

Když je i kokpit na místě, pak přichází na řadu žehlička a vyžehlení horní paluby.

No a je to... loď je na světě. Má tvar, krásnou štíhlou siluetu a vyrostla pod mýma rukama v malé dílničce v Chrášťanech. Už ji čeká jen polyuretanový nátěr, na který ještě čekám.