01/10/2026
Princ Maňdžušrí oslovil Vimalakírtiho ličchavijského: „Jak má, moudrý muži, bódhisattva nahlížet všechny bytosti?“
„Právě tak, Maňdžušrí, jako rozumný muž nahlíží měsíc na hladině, by měl bódhisattva nahlížet všechny bytosti. Měl by je nahlížet tak, jako nahlíží odraz v zrcadle, jako vodu fata morgány, jako kouzelník nahlíží člověka stvořeného kouzlem, jako zvuk ozvěny, jako shluk mraků na obloze, jako chuchvalec pěny, jako nafouknutí a prasknutí bubliny, jako dřeň banánovníku, jako šlehnutí blesku, jako pátý prvek, jako sedmý smysl, jako zjevení se tvaru v nehmotném světě, jako rašení výhonku ze spáleného semínka, jako plášť ze žabích chlupů, jako milostnou rozkoš mrtvého, jako když ten, jenž vstoupil do proudu (šrótápanna), zastává názor, že existuje já, jako třetí zrození toho, jenž se vrátí jen jednou (sakrdágámin), jako sestoupení do lůna toho, jenž už se nevrátí (anágámin), jako chtivost, zlobu a pomýlenost arhata, jako lakotu, neukázněnost či nepřátelství v mysli bódhisattvy, který dosáhl trpělivé snášenlivosti, jako otisky trýzní v mysli tathágaty, jako spatření tvarů člověkem, jenž je od narození slepý, jako vdechnutí askety, jenž dosáhl zaniknutí, jako stopu ptáka ve vzduchu, jako erekci eunucha, jako syna neplodné ženy, jako trýzně vzniklé v zázračném vtělení tathágaty, jako když někdo vidí sny i po probuzení, jako trýzně toho, jenž si nic nepředstavuje, jako vzplanutí ohně bez paliva, jako znovuzrození toho, jenž se úplně vyvázal. Tak právě by měl bódhisattva nahlížet všechny bytosti.“ (...)
Princ Maňdžušrí oslovil Vimalakírtiho ličchavijského: „Jak má, moudrý muži, bódhisattva nahlížet všechny bytosti?“ „Právě tak, Maňdžušrí, jako rozumný muž
