26/04/2026
KAREL LEWITT: MUŽ, KTERÝ NAUČIL MEDICÍNU (A NÁS) VIDĚT POHYB RUKAMA
25. dubna by oslavil 110. narozeniny muž, jehož jméno v New Yorku či Tokiu otevírá dveře špičkových klinik, zatímco u nás je stále nedoceněným géniem. Prof. MUDr. Karel Lewit (1916–2014), zakladatel moderní manuální medicíny, věřil, že lékař, fyzioterapeut (i trenér) musí u klienta hledat příčinu, nikoliv jen léčit následek. Tento princip „funkčního myšlení“ je DNA našeho fitness. Jako zázemí střední školy se sportovním zaměřením se neženeme za objemy, ale za kvalitou pohybu. Lewitův odkaz žije v našich vedených lekcích pokaždé, když pomáháme mladé, střední a starší generaci vrátit se k životu bez vertebrogenních potíží. Ceníme si kritického myšlení víc než slepého následování trendů – přesně tak, jak to učil Mistr Lewit.
Kořeny poutníka a pařížská zastávka
Příběh Karla Lewita začíná v roce 1916 v Lublani, kde jeho otec, pediatr Egon Lewit, sloužil za Velké války v nemocnici pro infekční choroby. Po návratu rodiny do Prahy vyrůstal v intelektuálním prostředí, které formovalo prestižní reálné gymnázium ve Štěpánské ulici. Zde si osvojil češtinu, němčinu, angličtina a francouzštinu (kterou piloval v Institutu Denis) a později i ruštinu, což mu otevřelo cestu k mezinárodnímu exilovému světu. V červnu 1934 zde maturoval a hned poté začal studovat na Lékařské fakultě německé části Karlovy univerzity v Praze.
Ještě před válkou pracoval v laboratoři profesora Starkensteina, napsal první publikaci a absolvoval stáž v pařížské Salpêtrière. Studium medicíny na německé fakultě Karlovy univerzity mu však 13. března 1939 přerušila historie. Jen pár dní před příchodem wehrmachtu uprchl do Paříže. Než vypukla skutečná válka, pracoval jako mladý medik na chirurgickém oddělení u profesora Mondora v nemocnici Hôpital Bichat, což byl jeho první skutečný kontakt s evropskou medicínskou elitou.
Válečná škola v Agde a u Dunkerque
V říjnu 1939 vstoupil Lewit v jihofrancouzském Agde do československé zahraniční armády. Právě zde se poprvé projevila jeho nekompromisní povaha. Když se velitel zdravotní služby, podplukovník Unger, pokusil v armádě zavést kvóty pro židovské lékaře, Lewit se veřejně dotázal inspekce, zda v exilu platí norimberské zákony. Jeho odvaha incident ukončila, ale také předznamenala jeho celoživotní odpor k nesmyslným dogmatům.
Vzpomínal na dřevěné baráky po španělských uprchlících, na studený mistral i na to, jak starším vojákům v umývárnách přimrzly zubní protézy. Prošel ústupovými boji ve Francii a v červenci 1940 se dostal do Velké Británie, kde potkal svou budoucí ženu Iris. Jako příslušník průzkumné čety 2. tankového praporu se účastnil obléhání Dunkerque. Později vzpomínal na spojeneckou organizaci s obdivem pro její účelnost a kázeň, bez zbytečného hrdinství, které by v poli stálo životy.
Právě tam, v terénu, kde neměl k dispozici žádné přístroje, se naučil spoléhat na vlastní hmat a postřeh. Zjistil, že když není k dispozici rentgen, musí lékař „vidět“ rukama a mozkem. Později opakoval, že veteránství pro něj nebylo důležité; důležitější byli studenti a to, kam se ubírá rehabilitace.
Éra u profesora Hennera: Od snímků k dynamice
Promoval až po válce, v červenci 1946, a okamžitě nastoupil na neurologickou kliniku profesora Kamila Hennera. Henner učil své žáky, že klinický obraz pacienta je vždy nadřazen laboratorním nálezům či rentgenu. Právě zde se naučil, že páteř není jen obraz na snímku, ale funkční systém, který je třeba číst v pohybu.
Spolu s neuroradiologem Janem Jiroutem začali zkoumat dynamiku páteře. Zjistili, že strukturální nálezy (např. výhřez ploténky) jsou u mnoha pacientů irelevantní, zatímco funkční blokády, které rentgen nezachytí, mohou být zdrojem krutých bolestí. Lewit pochopil, že operovat „statický snímek“ je slepá ulička; medicína se musí zaměřit na to, jak systém pracuje jako celek. Z této zkušenosti vyrostlo jeho celoživotní přesvědčení, že tělo je třeba číst v pohybu, nikoli jen na jednom rentgenovém obraze. Právě tady se zrodilo jeho funkční myšlení: neřešit pouze místo, kde pacient cítí bolest, ale systém, který ji udržuje.
Přerod k manuální medicíně: Cesta k funkci (1948–1965)
Lewitův přechod k manuální medicíně nebyl náhodným skokem, ale promyšlenou evolucí. Od roku 1948 zkoušel ruční trakci, od roku 1951 rozvíjel manipulační terapii pod vlivem chiropraktických technik a v první polovině šedesátých let spolu s Karlem Obrdou budoval Rehabilitační společnost i její sekci pro reflexní a manipulační terapii. Z technik se tak postupně stal celý způsob uvažování o funkčních poruchách pohybového systému.
V roce 1962 stojí spolu s Karlem Obrdou u zrodu Rehabilitační společnosti, roku 1964 zakládá sekci pro reflexní a manipulační terapii a od roku 1965 se stává jedním ze zakládajících členů mezinárodní federace FIMM v Londýně. Postupně opouštěl „starou chiropraxi“ a přešel k jemnějším technikám, jako je postizometrická relaxace (PIR) – uvolnění svalu po krátkém napnutí s využitím dechu a pohledu očí. Razil teorii, že svaly pacienta odvedou lepší práci než síla terapeuta. Nechtěl, aby z jeho práce byla uzavřená metoda; mluvil raději o přístupu, protože metoda může zkostnatět, zatímco přístup se dál vyvíjí.
Mezinárodní vliv a „Needle Effect“
Jeho vliv nebyl dán administrativními funkcemi, ale mezinárodní standardizací skrze výuku a odborné společnosti. Pražská škola, tvořená Lewitem, Jandou, Jiroutem a Vélem, se stala světovým pojmem. Jako konzultant Světové zdravotnické organizace (WHO) se podílel na tvorbě metodických pokynů pro diagnostiku funkčních poruch, které byly integrovány do mezinárodních standardů. Často přednášel v NDR, Bulharsku či Sovětském svazu, kde školil budoucí instruktory.
V roce 1966 vyšla jeho doktorská práce pod názvem Manipulační léčba v rámci reflexní terapie a postupně se stala mezinárodní učebnicí. Kniha vyšla v mnoha jazykových mutacích, včetně němčiny (7 vydání), angličtiny (3 vydání), japonštiny a španělštiny. Lewit ji s každým dalším vydáním přepisoval podle nových objevů, protože se odmítal nechat „zkamenět“ vlastními teoriemi.
V roce 1979 publikoval v časopise Pain studii, která ukázala, že podstatou účinku není injikovaná látka, ale samotné vpichnutí jehly. Rozhodující nebyla chemie, ale mechanický podnět (tzv. Needle Effect), který restartuje nervový systém. Ani na sklonku kariéry nepřestal zkoumat funkční souvislosti: publikoval o aktivních jizvách, sakroiliakální restrikci i hluboké stabilizaci trupu.
Fenomén Dobřichovice a setkání s McGillem
V pozdním věku se jeho domovem staly Dobřichovice. I zde zůstával zdrženlivý, neochotně se chlubil minulostí a raději se věnoval studentům v ordinaci. Světové kapacity jako Philip Greenman či Craig Liebenson popisovaly jeho „klinické oko“ jako schopnost syntetizovat obrovské množství informací během několika sekund pozorování.
K osobnostem, které Lewit ovlivnil, patří i Stuart McGill, světová autorita v biomechanice páteře. McGill vědecky validoval Lewitovu intuici a jeden z cviků pro hluboké břišní svaly a stabilizaci páteře pojmenoval „The Lewit“, čímž stvrdil odbornou stopu českého lékaře v moderním výzkumu. Spolupráce mezi McGillovým týmem a Pražskou školou dodnes ukazuje, že Lewitova intuice často předbíhala technické možnosti laboratoří o celé dekády.
Závěr: Etika pravdy
Karel Lewit byl profesně aktivní až do svých 98 let. V dobřichovické ordinaci zůstával především učitelem, který neustále připomínal: „Kdo léčí bolest tam, kde ji pacient cítí, je navždy ztracen.“. V Dobřichovicích zůstal až do vysokého věku učitelem, který dával medicíně její nejvzácnější rozměr: přesnost bez domýšlivosti.
Zemřel 2. října 2014 v Dobřichovicích, ještě předtím však až do června 2012 léčil pacienty a vedl stážisty. Jako „profesionální penzista“ se věnoval odkazu, který dnes žije dál prostřednictvím metod jako DNS, jež přímo navazují na jeho základy. Jeho systém, který je hluboce lidský a zároveň vědecky rigorózní, dnes tvoří základní kámen rehabilitace po celém světě.
Autorem textu je Tomáš Fuchs, manažer fitness a text je původně vypracoval pro skupinu "Historie", viz.: https://www.facebook.com/groups/449844768521757/permalink/3230191467153726/
03/04/2026
22/04/2025
30/03/2025
13/01/2025
06/01/2025
01/01/2025