03/10/2026
Kdybych dnes mohla mluvit sama se sebou krátce po prvním lektorském certifikátu, asi bych si neřekla, že toho vím málo.
Řekla bych si, že ještě netuším, kolik mě toho naučí lidé, které bude dalších desítky let učit.
Více než 20 let učím jógu a Pilates. Za tu dobu jsem vedla nespočet skupinových a stovky individuálních lekcí. Dnes také vzdělávám budoucí lektory v PIYO Academy.
Na začátku jsem měla znalosti, obrovské nadšení a vášeň pro pohyb. A to je skvělý začátek.
Dnes ale vím, že vášeň pro pohyb ještě automaticky neznamená, že pohybu opravdu rozumíme.
Některé věci se můžeme naučit z knih a kurzů. Některé nám předají skvělí učitelé. Ale zkušenost se urychlit nedá. Musíme si ji odžít sami.
A co mě těch více než 20 let naučilo?
1. Žádná metoda, pomůcka ani stroj není samospasitelný.
Zažila jsem mraky různých stylů a modifikací jógy i Pilates, nové pomůcky, stroje i „revoluční“ metody. Některé zůstaly, jiné zmizely.
Reformer není automaticky lepší než podložka. Pilates není automaticky lepší než jóga. Důležité je proč, pro koho a v jakou chvíli co používáme.
2. Člověk je důležitější než metoda.
Stejný cvik může být pro jednoho skvělý, pro druhého zbytečný a pro třetího v danou chvíli nevhodný.
Čím déle učím, tím méně mě zajímá, jak efektně cvik vypadá. Mnohem víc mě zajímá, co má konkrétnímu člověku přinést.
3. Tělo nepotřebuje stále složitější cviky.
Potřebuje pohyb, sílu, přiměřenou mobilitu, rovnováhu, schopnost zvládat zátěž, a hlavně pravidelnost.
Často jsou právě ty nejjednodušší věci ty nejdůležitější.
4. Dobrý lektor nemusí mít odpověď na všechno.
Dříve jsem možná měla větší potřebu hledat „správnou odpověď“.
Dnes považuji za součást odbornosti i schopnost říct: nevím, potřebuji se podívat dál, nebo tohle už patří do rukou jiného odborníka.
Znát hranice vlastních kompetencí je podle mě stejně důležité jako samotné znalosti.
5. Odbornost nemusí být vždycky nejvíc vidět.
Sociální sítě skvěle ukazují, kdo umí tvořit obsah, krásná videa a zajímavé cviky. Mnohem hůř ale ukazují, co se děje ve chvíli, kdy před lektorem stojí skutečný člověk.
Jestli ho dokáže pozorovat. Naslouchat mu. Přemýšlet. Reagovat. A třeba během lekce úplně změnit to, co měl původně připravené.
Právě tam se podle mě ukazuje zkušenost.
Po více než 20 letech nemám pocit, že jsem našla jednu nejlepší metodu.
Spíš jsem přestala mít potřebu ji hledat.
Mnohem důležitější je pro mě vědět, proč něco dělám, pro koho to dělám a kdy je lepší udělat něco úplně jiného.
A právě to se dnes snažím předávat i budoucím lektorům v PIYO Academy.
Neučit se jen cviky.
Učit se přemýšlet o pohybu. 🤍
