20/05/2026
Věřit svým svěřencům, být dobrým trenérem a koučem
Tento týden jsem se setkala se dvěma příběhy dětí, které nemají příležitost ukázat, že svůj sport milují. Jedním z nich je holčička, která hraje tenis, ale trenér čeká, až bude mít perfektní techniku a nevěří, že už může zkusit zápasy. Druhým je kluk, který hraje hokej, ale trenér ho vyhazuje z tréninku suché přípravy, protože nezvládá jedno z cvičení kvůli přetrvávajícímu strachu.
Cítím nedůvěru jejich trenérů ve schopnosti dětí. Nedají jim prostor ukázat, že něco zvládnou. Třeba pomaleji než ostatní, ale zvládnou. Místo toho je shazují a posmívají se jim.
Neberme dětem chuť sportovat. Veďme je s důvěrou a respektem k tomu, aby byl pro ně sport celoživotní vášní.
A pokud ve své svěřence opravdu nevěříte, předejte je jinému trenérovi a dejte jim šanci zkusit to jinak.
Práce s dětmi není odtrénovaná hodina. Je to závazek.
Každé slovo, gesto i přístup si děti pamatují. Trenér by měl být nejen člověk, který učí techniku, kondičku a disciplínu, ale také vzor, autorita a ten, komu děti mohou důvěřovat.
Děti nehledají dokonalého trenéra. Potřebují někoho, kdo je podpoří, motivuje, naučí fair-play a ukáže jim, že chyby jsou součástí cesty.
Buďme pro děti inspirací.