Lukáš Honzík - kondiční trenér

Říkali o něm, že je fracek, že tenis hrát nikdy nebude…

Tak tenhle frajer se díky němu dostal na universitu Notre Dame v Chicagu.

Teda, ne díky tenisu… Může za to faktor “Kučera”, který hraje do posledního míčku a to nejen na kurtu.

Nedělá věci napůl. Buď 100%, nebo nic.

Na gymplu (prezenčním, ne žádné dálkové formalitě) měl vyznamenání, přestože jezdil z turnaje na turnaj.

Nevyčůrával s tím i když mohl…

Na kondici to bylo to samé, když tu byl, odjel to na 100%. Možná o pro to se mu vyhnula zranění - až na vyhozené rameno, které si udélal, když položil motorku v kazachstánu. :-)

Za těch 6 let se stal mým kamarádem, strašně jsem se od něj naučil i já sám.

Díky moc ._kucera , byla to pecka 🙏

Nevzdat se. Odrazit se. A jít dál.

S Barčou spolu makáme už rok. Jako juniorská mistryně světa přecházela do kategorie U23.

V Česku je na divoké vodě extrémní konkurence. A zrovna před nominačními závody do reprezentace přišla jedna rána za druhou – zdravotní trable v rodině a do toho změna trenéra.

Přesto zabojovala. Dala do toho všechno. Nakonec ale zůstala těsně pod čarou – jen jako náhradnice. Mistrovství Evropy ani světa tedy jet nemohla.

Jiný by se na to v tu chvíli vykašlal. Barča ne. Hned po nominacích naskočila do další přípravy. Nenechala se zastavit.

Pomyslným vrcholem sezóny se pro nás stalo domácí Mistrovství ČR.
A včera přišla ta nejlepší zpráva, jakou si trenér může přát:

Barča je mistryní republiky.
Ne v juniorech.
Ne v U23.
Ale mezi ženami.

, jsi frajerka. A není to jen o tobě – i já jsem se toho s tebou za ten rok hodně naučil. Díky.

Moc často to neříkám, ale jsem asi dobrej 😅

Vojta hraje házenou a přijel za mnou ze Šťáhlav - 203km daleko.

Celá rodina si kvůli tomu vzala dovolenou – jen aby mohl být součástí našeho Rozvojového kempu.

Makali jsme na technice běhu, výbušnosti, síle v základních pohybových vzorech a v závěru také na vytrvalosti.

Všechno to probíhalo v atmosféře, která se jen tak nevytvoří – musíte s sebou přivézt nasazení, chuť i důvěru. A oni to přivezli.

Díky, že jste dorazili. Bylo mi ctí vás poznat – a příští rok se těším znovu na viděnou!

Rok od roku lepší.

A letos to platilo dvojnásob – nejen u samotných sporťáků, ale i u celého průběhu letních kempů.

Nebyl jsem na to sám. Pomáhali mi tři stážisti, pro které jsem předem připravil pětidenní online kurz. Získali v něm základní teorii, plnili praktické úkoly a ještě předtím, než přišli na tréninky, si vyzkoušeli, jak teorii přenést do praxe.

Nechtěl jsem asistenty, kteří jen postaví kužely a řadí sporťáky do řady.

Před každým tréninkem jsme proto měli 90minutový meeting, ve kterém jsme rozebírali celý coaching model, varianty cviků a individuální úpravy podle potřeb jednotlivých sporťáků.

A po tréninku jsme vždy ještě 30 minut analyzovali výkony – jejich i naše – abychom každou jednotku zlepšili zase o kus dál.

Byla to tři týdny intenzivní práce. A já mám obrovskou radost z toho, co všechno se podařilo.

Sporťáci udělali obrovský krok vpřed.
A stážisti? Dnes zvládnou nejen vést trénink, ale dokáží naplánovat i celý program od A do Z.

Díky týme, byli jste skvělí 🙏

Spolupracuju s nejlepšími rodiči na světě. A Petr? Ten to posunul na úplně jinou úroveň.

Vzít si dovolenou, nakoupit, naložit auto, vyrazit s dětmi na jednu z největších evropských akcí karate… A místo odpočinku jim vařit, řídit, organizovat výjezd.

Aby to neměl jednoduché, tak ještě nákupy a jídelníček upravovat pro jednu ze slečen, která hubla do váhové kategorie.

A to všechno jen proto, abych se já mohl v hale soustředit na jedinou věc – naše závodníky v hale během turnaje.

Péťo, obrovský respekt a díky.🙏