Miroslav Dědeček - osobní trenér

🥩 MASO JE NEBEZPEČNÉ! MASO HNIJE VE STŘEVECH!

No… ne. 😄

Maso je úplně normální potravina a může být součástí zdravého jídelníčku. Je skvělým zdrojem kvalitních bílkovin, železa, zinku nebo vitaminu B12.

A ne, steak vám několik dní nehnije někde ve střevě. 😄

Bílkoviny z masa jsou tráveny a následně vstřebávány především v žaludku a tenkém střevě.

Jenže pak tu máme druhý extrém.

🥩 Maso k snídani.
🥩 Maso k obědu.
🥩 Maso k večeři.
🥩 A ideálně ještě šunku mezi tím, protože PROTEIN!

A ani tohle podle mě není cesta.

Zvlášť je potřeba rozlišovat mezi kvalitním nezpracovaným masem a uzeninami a dalšími zpracovanými masnými výrobky. A vedle masa máme ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny a další potraviny, díky kterým může být náš jídelníček mnohem pestřejší.

Takže jako skoro vždycky ve výživě:

Žádný extrém není zdravý!

Maso není jed.
Maso není zázračná potravina.
Je to prostě jedna z kvalitních potravin, která může mít svoje místo v pestrém jídelníčku. 🥩🥦

A přesně o tom by podle mě výživa měla být. Ne o extrémech, ale o kontextu, množství a kvalitě.

Před několika lety jsem si sedl k mapě a začal plánovat cestu do Santiaga de Compostela. Kilometr po kilometru. Přes celou Českou republiku, Německo… až do Lindau.

Když jsem tehdy viděl, že jen tahle část má hodně přes 1 000 kilometrů, říkal jsem si:
„Ty vole, tohle já v životě nemůžu dojít.“ 😄

No… a dneska jsem došel do Lindau. ❤️

Stál jsem na břehu Bodamského jezera, sundal věci a šel se vykoupat. A v tu chvíli mi vlastně došlo, co se právě stalo.

Já jsem tu cestu fakt došel.

Ne najednou. Ne za měsíc. Ale postupně, rok po roku, kilometr po kilometru. Přes místa, která jsem předtím znal jen z mapy. Zažil jsem cestou hromadu krásných momentů a potkal spoustu skvělých lidí, kteří mi pomohli, poradili nebo mi prostě jen udělali den lepší.

A teď je tahle velká etapa u konce.

Mám z toho obrovskou radost. Jsem fakt šťastnej. A možná jsem na sebe i trochu hrdej. 😊

Protože něco, co mi kdysi připadalo skoro nemožný, je dneska za mnou.

Takže zbývá jediná věc…

Otevřít mapu a naplánovat zbytek cesty do Santiaga de Compostela. 🇪🇸🥾

Protože v Lindau tahle cesta nekončí.

Tady vlastně začíná její další kapitola. ❤️

Pořád cvičíš břicho stejně jako před dvaceti lety? 🦖

Nemusíš.

Jestli tě při klasickém SED-LEHu bolí záda nebo je prostě necítíš dobře, zkus jednoduchou změnu. Dej nohy do vývojové pozice (3. měsíc podle DNS).
A pokud jsi začátečník nebo cvičíš hlavně pro zdraví, polož si pod nohy míč.

✅ Trup bude stabilnější.
✅ Břicho se bude zapojovat přirozeněji.
✅ A pro spoustu lidí bude cvik výrazně příjemnější pro bedra.

Nejde o to, že SED-LEHy jsou „zakázané“. Jde o to vybrat variantu, která odpovídá tvému tělu a tomu, čeho chceš cvičením dosáhnout.

💬 Jakou variantu břicha cvičíš nejradši?

„Nesnáším ranní běhání…“ 🫩

Teda… do chvíle, než uběhnu první kilometry.

Budík zazvoní a moje hlava umí vymyslet asi 150 důvodů, proč zůstat ještě chvíli v posteli. Jenže zkušenost mi už mnohokrát ukázala jednu věc:

👉 Nejhorší je začátek.

Pak přijdou prázdné ulice, první slunce a poslední návštěvníci nočním klubů (ty mám nejraději 😃) … a najednou si říkám: „Tohle je přesně důvod, proč jsem šel.“

Neběhám proto, že by se mi chtělo.
Běhám proto, že vím, jak se budu cítit potom.

Více energie.
Lepší nálada.
Čistší hlava.
A ten pocit si nesu celý den.

Motivace je fajn, ale není spolehlivá. Návyk je mnohem silnější.

Tak co… patříš mezi ranní běžce, nebo taky první kilometr trochu nenávidíš? 😄🏃‍♂️🌅

„Hej trenére, taky bych si šel zaběhat… ale mám dvě malé děti.“

Znám. ❤️

Jenže právě děti nemusí být překážka. Naopak.

Jednoho tlačím v kočárku, druhého táhnu na kole. Není to nejrychlejší běh, není to ideální tepovka a občas je to pěkný chaos.

Ale víš co?

✅ Hýbu se.
✅ Trávím čas s klukama.
✅ A hlavně jim ukazuju, že pohyb je normální součást života.

Děti nedělají z pohybu nemožnou věc. Jen nás někdy donutí dělat ho jinak.

Tak je vezmi s sebou.

Let’s go. 💪

„Cvičíš plank a bolí tě z něj záda?“ 🤔

Plank není špatný cvik.
Ale pokud ho tělo nezvládá správně, často místo břicha přetěžuješ bedra. A přesně tam pak přijde bolest. ⚠️

Proto v rehabilitaci často používáme jednodušší varianty — třeba „medvěda“ 🐻
Tělo se v něm naučí lépe pracovat se středem těla, dechem a stabilitou, ale bez zbytečně velkého tlaku na záda.

A nejlepší na tom?
Procvičíš velmi podobné svaly jako u planku. Jen bezpečněji a kvalitněji.

Někdy není lepší těžší cvik.
Někdy je lepší cvik, který tvoje tělo zvládne správně. 👌

„Nemůžu zhubnout, protože nemám čas si vařit“…
→ a pak přijde hlad, rychlej oběd a burger s hranolkama. 🍔

Jenže problém většinou není v tom, že nemáš připravené krabičky na 5 dní dopředu.

Problém je, že tě nikdo nenaučil fungovat v reálným životě.

Protože upřímně — většina lidí nebude každý den:
❌ vařit kuře s rýží do krabiček
❌ nosit si jídlo všude s sebou
❌ žít fitness život 24/7

A právě proto by výživa neměla být o dokonalosti.
Měla by být o rozhodování.

✅ umět si vybrat restauraci
✅ umět si vybrat lepší variantu jídla
✅ vědět, jak kombinovat jídlo během dne
✅ nebýt ve stylu „buď clean, nebo všechno zkažený“

Protože když umíš fungovat i v restauraci, na služebce nebo ve stresovým dni…
tak výsledky vydrží dlouhodobě.

Nejde o perfektní krabičky.
Jde o systém, který zvládneš žít DLOUHODOBĚ

Napiš mi jak to máš ty, umíš si vždy správně vybrat?

Cvičíš tenhle cvik? …aby si měl silný CORE? …ale proč tě z toho bolí záda nebo to břicho necítíš ? 👀

❌ První varianta:
Nohy nahoře = ztráta opory.
Tělo si začne pomáhat přetížením beder a ztratíš stabilitu trupu.

✅ Správná varianta:
Nohy nech dole.
Opři se o stabilní základnu, aktivuj hluboký stabilizační systém a pracuj s pánví.
Teprve potom má cvik smysl. 🔥

V DNS nejde o to udělat cvik „nějak“.
Jde o kvalitu opory, dech a stabilitu, ze které vzniká pohyb.

Když tělo stabilizuje správně, pohyb je lehčí, silnější a bez zbytečné kompenzace. 💪

Cvik si ulož a pak si ho zacvič!

Umíš se přizpůsobit?😖

Taky bych si radši šel zaběhat sám.
Byl bych rychlejší.
Bylo by to jednodušší.

Ale realita?
Beru kočárek a jedu.

Nemáš vždy ideální podmínky.
Nemáš vždy čas jen pro sebe.

Ale to neznamená, že nic neuděláš.

Přizpůsobíš se.
Ve sportu.
Ve stravě.
Ve spánku

Protože výsledky nedělají ideální podmínky.
Dělá je konzistence i v těch neideálních.

Takže… no a co.
Jedu dál.

🥶Otužování pro mě není o tom, jak dlouho vydržím v ledové vodě.
Je to o tom, jak se cítím potom🤩

Ten pocit dobré nálady, energie a „čisté hlavy“ hned po vylezení ven je to, proč to dělám znovu a znovu.

A není to náhoda.
Chlad aktivuje v těle vyplavování neurotransmiterů – hlavně dopaminu a noradrenalinu.

👉 Dopamin = motivace, drive, lepší nálada
👉 Noradrenalin = bdělost, soustředění, energie

Proto máš po otužování pocit, že zvládneš cokoliv.

Není to jen o otužování těla.
Je to o tréninku hlavy.

Jak se po otužovaní cítíš ty? 👇