Beachvolleyball team Perušič & Schweiner

KONEC, nebo ZAČÁTEK?

Jelikož dnešní clickbaitová doba není cizí ani nám dvěma, přinášíme vám exkluzivně poslední facebookový příspěvek naší dvojice!

Jak poctiví odběratelé kvalitního zpravodajství již nejspíše vědí, dnes proběhla tisková konference, na níž byly oznámeny převratné změny. Perun se rozhodl ukončit profesionální kariéru, čímž po více jak deseti letech přivodil konec naší spolupráce.

Netruchlete však. Víte, s profi sportovci je to jako s letadly pro Ukrajinu. Někteří mají pocit, že jsou nepostradatelní a měli by zůstat v hangáru snad už navěky. Jakmile je ale dáte pryč, zjistíte, že se vlastně tak moc nestalo 😊

Přesto si dnešní příspěvek hodlám uzurpovat lehce pro sebe a oproti zavedenému úzu si dovolím být i lehce sentimentální. Ostatně jsem toho názoru, že na to v našem věku už máme určité právo 😊

Fotek, které ilustrují uplynulých deset let, by se dalo vybrat nepočítaně. Nakonec jsem zvolil pouze dvě – z prvního a posledního turnaje. Nejlépe podle mě odráží cestu, jakou jsme za posledních deset let ušli. Z mladých, bezstarostných adolescentů až po starší pány zakládající rodinu. Ze dvou vystresovaných studentů až po dva vystresované vysokoškoláky. A především z 3Q Tour na Pankráci až k mistrovství světa v Adelaide, kde jsme startovali jako obhájci titulu.

Proč?

Jednoduchá otázka. Oba jsme si s Davem vždy byli vědomi toho, že sport není všechno, a tak jsme k tomu i přistupovali. Vystudovali jsme vysokou školu, věnovali se i mnoha jiným aktivitám, snažili se připravovat také na život po kariéře. Rozhodnutí skončit by nemělo nikdy být impulzivní a ničím nepodložené, člověk by měl naopak umět zvážit všechny možné pro a proti, aby svého rozhodnutí pak další den ráno nelitoval. Pro mě ten čas nastal nyní. Chci se více věnovat rodině, začít budovat pracovní kariéru, a proto je logické, že sport na profesionální úrovni už dělat nelze. Současně je to fér skončit včas. Každý chce předejít trapným situacím, kdy podobně jako někoho upozorňujete, že zapomněl zajistit svůj rozkrok pomocí vynálezu Gideona Sundbacka, musíte profesionálního sportovce upozornit, že již nedisponuje potřebnou výkonností pro účinkování na nejvyšší úrovni 😊

Co dál?

Dave se k velké radosti volejbalové komunity rozhodl být oporou národního týmu alespoň do olympiády v Los Angeles, která vypukne už za dva a půl roku. Sezónu 2026 odehraje po boku Tadeáše Trousila, takže se (nejen) čeští fanoušci mají na co těšit. Navíc se asi shodneme, že není na škodu vidět Davea po boku s někým, kdo je pružnější, veselejší a buďme upřímní – co do kvality kštice poněkud lépe vybavený 😊

Já zůstanu součástí reprezentačního týmu, ale pouze v roli podpůrné. Mezi vykonávané činnosti bude nejvíce patřit role příležitostného otloukánka na trénincích, příležitostného asistenta-přicmrndávače, ale je také možné, že příležitostného náhradníka z lavičky pro vybrané turnaje. Kromě toho bych se rád věnoval také rozvoji mladých hráčů a hráček, pokud shledají, že něco z blekotání lehce vyšinutého sportovního důchodce dává alespoň vzdálené smysl 😊

Poděkování:

Seznam všech, kdo si zaslouží poděkování, by byl delší než Cibulkovy seznamy. Chci proto jen zdůraznit, že jsem silně přesvědčen, že bez vaší podpory bychom nikdy nebyli tam, kde jsme. Mnoho z vás, kdo nás podporovali napříč roky, máte tendenci zlehčovat svůj přínos. Není to tak. Moc si vážíme veškeré podpory, ať už měla jakoukoliv podobu, které se nám za ty roky dostalo. Koneckonců, buďme k sobě upřímní, pakliže neumíte koupit letenky na správné datum, potřebujete podpory hodně 😊

Závěrečné moudro:

Dlouho jsem přemýšlel, jak ty z vás, kdo nepláčou celou dobu štěstím, rozplakat alespoň na konci 😊Měl jsem dokonce sepsaný i velmi srdceryvný odstavec na téma jakéhosi pseudo odkazu, jenž po sobě náš tým zanechává. Nakonec je to ale celkem prosté, slyšte mých deset přikázání:

1. Letenky vždy po sobě dvakrát zkontroluješ.
2. Na tiskovce „tak určitě“ aspoň jednou řekneš.
3. Na TikTok život svůj jak hranolku naservíruješ.
4. Patnácti bílky den svůj vždy začneš.
5. Přátelům v hospodě telefon svůj nepůjčíš.
6. Neuvěříš, že automaty přehrát zvládneš.
7. Anaboliky schránku svou nevyztužíš.
8. Covidem v letadle se nenakazíš.
9. Věci, jimž nerozumíš, oduševnělým přenušecháš.
10. Manželku svou na mixy vytáhneš.

Především je však dobré mít na paměti, že sport není všechno. Ostatně, člověk nemusí být hned obchodník s kokainem, aby uživil rodinu.

(reference pochopitelně na seriál Okresní přebor, nikoliv aktuality ze světa bojových umění 😊)

Závěrem chci říci, abyste se nebáli o svůj příjem pikantních novinek z beachového prostředí. Tato stránka pochopitelně zůstane v provozu, jen se budete dozvídat novinky ze zákulisí nové, svěží dvojice! Perunova sociální interakce se omezí pouze na navštěvování tuzemských beachových akcí, kde hodlá trýznit svými pověstnými monology nebohé oběti i náhodné kolemjdoucí, nyní pochopitelně upgradovanými o téma nevyžádaných vzpomínek na vlastní kariéru, ideálně v případech, kdy se na ní nikdo neptal 😊

Mějte se pěkně, zachovejte podporu českému beachvolejbalu a národnímu týmu zvláště!

Perun

Rok 2025 je u konce!

Ohlédnutí za MS jsme bohužel nestihli připravit, a proto rovnou přejdeme k hodnocení celého našeho letošního působení. Shrňme si, alespoň pro začátek, pouhá fakta v bodech:
• Byla to jubilejní, desátá sezóna našeho týmu, přičemž devátá pod vedením italských trenérů.
• Náš biologický věk je oficiálně blíže čtyřicítce než dvacítce, mentální zůstal stále nezměněn.
• Bylo počato jedno dítě, narodilo se jedno dítě, přičemž nejde o dítě stejné 😊
• Zrekonstruovali jsme jeden byt a prodali/koupili druhý, aniž bychom se rozvedli.
• Byl to první rok, kdy jsme fungovali v jiném režimu, ať už z důvodu rodičovských či studijně-pracovních povinností.

• Odehráli jsme 9 turnajů kategorie Elite, Challenge nebo Mistrovství Evropy a světa.
• Z těchto 9 turnajů máme čtyři medaile – dvě zlaté (Alanya, Yucatan), dvě bronzové (Ostrava, Montreal) a tři pátá místa (mimo jiné také z MS a ME)
• Vybralo se rekordní množství peněz na pokutách, za což posíláme velké díky do Brna panu Sedlákovi, jež je do velké míry strůjcem tohoto úspěchu!
• První rok s námi protrpěla naše fyzioterapeutka, slečna Kamila, jež byla mnohdy klíčovou postavou našich výpadů do zahraničí.
• Náš realizační tým byl rozšířen o plný úvazek pana Bartoše, zvaného také Divoký Jaryn. Pan Bartoš letos obejvil či vyvinul dvě anomálie – je hrdým majitelem latissimu dorsi, který je dle slečny Kamily přetížen, dle Jaryna extrémně namakán, a v neposlední řadě také jeho „divoká“ přezdívka pěkně vystihuje jeho diastolický tlak, jenž hravě dosahuje závratných výšin již při testovacím zápase před turnajem.

Jak zhodnotit takový rok? Myslíme si, že úspěšně. Končíme jej jako světové osmičky, a to ještě s minimálním počtem odehraných turnajů. Věříme, že na mistrovství světa jsme ostudu neudělali, byť semifinále a pokus o zopakování mexické pohádky byly blíže, než jsme si možná před turnajem odvážili představit. Současně už nefungujeme sami, a proto je důležité zmínit, že také mladší dvojice z národního týmu – Šépka/Sedlák a Trousil/Džavoronok – se v letošním roce neztratily, byť mnohdy nastupovaly v improvizovaném složení. Máme radost z toho, že se naši mladší kolegové začínají prosazovat v zahraničí a skalpy týmů jako Boermans/de Groot či Evandro/Arthur napovídají, že budoucnost českého beachvolejbalu není nikterak ponurá.
Především se však sluší poděkovat všem, kdo nejsou na kurtu vidět, ale bez kterých bychom se v žádném případě neobešli. U takto exponovaného týmu je to seznam dlouhý skoro jako kontroverzní výroky Filipa Turka, ale v našem případě je to naopak dobré znamení.
Chtěli bychom moc poděkovat celému realizačnímu týmu za bezmeznou psychickou odolnost, mladším kolegům za nemilosrdné tréninkové dávky a pečlivě zdokumentované pokuty a našim manželkám, rodinám a všem dalším online i offline příznivcům za podporu, která pro nás hodně znamená. Cestování po světě, zvláště pak to naše, také něco stojí. Proto děkujeme Český beachvolejbal,
VICTORIA VSC,
Tipsport,
Skupina ČEZ,
VINCI Construction,
Beachclub Praha Strahov,
PwC
INDECO
4interior&tiles s.r.o
Toyota Domanský
George and Stephen
za podporu, bez které by vrcholový sport byl nemyslitelný.
Všem vám přejeme vše nejlepší do nového roku, který přinese nejen zajímavé novinky z našeho týmu, ale také spoustu dalších sportovních i nesportovních zážitků.

Mějte se pěkně!
Perun & Dave a celý realizační tým!

P.S.: V rámci nově objevené PR strategie chceme zdůraznit, že pakliže s předloženým hodnocením nesouhlasíte či jste v něm našli chyby, jedná se pouze o nedorozumění, neboť jsme v hospodě půjčili mobil kamarádům, ať nám sezónu zhodnotí.

Mistrovství světa začíná!

Již zítra vstoupíme do posledního turnaje letošní sezóny, jenž bude současně jejím vrcholem – mistrovství světa v australském Adelaide!

Dalo by se říci, že příprava proběhla jak už tomu bývá, téměř podle plánu. Jejím pomyslným vyvrcholením byl tréninkový kemp v útulném prostředí BeachBoard Haciendy na Tenerife. Tužení našich ochablých muskulů, stejně jako budování psychické odolnosti prostřednictvím opakovaného selhávání v tréninku, probíhalo za přítomnosti norských, švýcarských a polských přátel, jež nám občasně při prohlubování deprese asistovali.

Do Austrálie naše ekipa vyrazila na etapy neboť někteří vlekli s sebou děti, někteří patogeny a jiní svou stresem obtěžkanou duši. Andrea, cestuje s rodinným ansáblem, náročnou cestu zpestřil delší zastávkou v Dubaji, odkud přicestoval do místa konání také s polo-vlasatým a plně osvaleným tandemem Schweiner-Vaccaro. Slečna Kamila, vědoma si faktu, že naše cestování občas je náchylné k nešťastným událostem, zvolila raději dopravu po boku tří „M“ – Máří, Maki a pana Menegozza. O den později do Adelaide zamířil pan Perušič, který jakožto člověk s velkým smyslem pro tradici vložil mezi soustředění a turnaj týdenní pobyt s chorobou. Nostalgicky vzpomínaje na veleslavný výlet do Tokia, políbil manželku, nakazil synka a vyrazil za dobrodružstvím. Ucházející stav své tělesné schránky zakrýval intenzivním kašláním tak umně, že mnoho spolucestujících pozvedlo významně obočí, když před přistáním třesoucí se rukou zaškrtával sebevědomé „No“ v kolonce „Do you have tuberculosis?“. Po příjezdu za drahný peníz zakoupil pastilky proti kašli, které nadšeně konzumal celé odpoledne, než ho beze slova opustila plomba na dolní pětce. Místní stomatologie tedy dostala možnost vyniknout a bez nadsázky můžeme konstatovat, že se našemu polaři dostala Austrálie pod kůži.

V duchu pravidla nejlepší na konec byl posledním cestujícím pan Bartoš. Jeho náročný podzim, náležitě okořeněný výletem na Filipíny či administrativním koncem roku, měl za následek nepříliš svěží příjezd, o radostném křepčení na australské půdě už vůbec nemohla být řeč. Hned první den proto panovaly oprávněné obavy o jeho zdraví, neboť si delší noční spánek prodloužil ještě přibližně čtyřhodinovým šlofíkem, a tudíž nekomunikoval až do pozdního odpoledne. Pozitivní zprávou naopak je, že preventivní měření tlaku našeho statistika před turnajem ukázalo, že bude prozatím potřeba srazit pouze tlak systolický, leč nikdo nepochybuje, že první tie break může hodnoty obou dvou srovnat do trojmístných čísel.

Do turnaje vstupujeme náležitě ostříháni, jak se koneckonců na postarší pány sluší. Předturnajové údržby našich kštic se radostně zhostil místní afghánský barber. Drobné nedorozumění na ose 2cm – 2ka nástavec však zařídilo, že zatímco Dave odcházel spokojen, Perun se vrátil na apartmán nejen chudozubý, ale také patřičně oškubaný.

Zatímco naše pohlednější i perspektivnější kolegyně vstoupily do turnaje již dnes, my rozehrajeme své první klání po vzoru Garyho Coopera v pravé poledne. Postavíme se tožské dvojici Kotoka/Samani. Zbylé zápasy pak české fanoušky čekají během nedělní a pondělní noci, nejdříve proti Američanům Partain/Benesh, následně pak změříme síly s Lotyši Plavins/Fokerots.

Držte palce celé výpravě a zpříjemněte si insomniacké okamžiky trochou méně až středně kvalitního sportu!

Perun & Dave & Herr Bartoš & Miss Kamila & Don Tomatis & Signore Vaccaro

OSTRAVA ZA ROHEM!

Jen týden zbývá do zahájení turnaje, který vytváří hluboké vrásky na tvářích všech našich partnerů - Ostrava Beach Pro.

Není divu, utrhnout si ostudu na domácí půdě není jen tak. Chce to odhodlání, dřinu a také trochu toho pověstného štěstíčka. Výhodou takových turnajů zase je, že na to zpravidla nejste sami. V Ostravě se tak představíme po boku mladších, perspektivnějších a nepochybně více fotogenických kolegů Trousil/Džavoronok a Šépka/Sedlák.

Někteří členové našeho ansáblu se na turnaj připravují po svém, ostatně posuďte sami:

1. Andrea, obdržev krajně nevyžádaný dar v podobě kurzu českého jazyka, tráví volný čas s učebnicí. Avšak místo fanatické lásky k Dobrovskému, Jungmannovi či Palackému tato strategie měla zpětný ráz. Slova nepěkného významu, která se nedopatřením naučil od nás v minulosti, teď používá ke kritice složitostí české gramatiky a osob odpovědných za tento vskutku danajský dar.

2. Pan Bartoš, svěží padesátník aspirující na cenu Trenérské křepelky roku, se rozhodl vypravit do švýcarského Spiezu, aby své sovětské metody podrobil testu v podobě snahy dovést Tadeáše s Matyášem(Trousil/,Džavoronok) ke zlatu. Uvidíme, jak si obávaný Viktor Tichonov, jehož specialitou je branická fist-plachta, pokud ho z ní zrovna nebolí klouby, povede za hranicemi!

3. Pan Šépka se rozhodl pro přípravu akademickou, neboť včera úspěšně složil část bakalářských státnicí. Dezorientace způsobená excesivním studiem má u každého z nás různé podoby. U pana Šépky se tento druh vyčerpání projevil přepnutím do ,,zombie módu,, , které kompenzovala pouze jeho extrémně talentovaná ruka a podobně široký úsměv jeho parťáka. Ani to však nezabránilo bezprecedentnímu zápisu do týmového pokutníčku, který by se dal basketbalovou mluvou označit za ,,organizační double-double,,. Tento ojedinělý počin se sestával z příchodu ve správný čas, ale na jiný trénink(čti o 3,5h dříve, protože aktér mířil na zítřejší trénink) a to samé odpoledne příchod ve špatný čas, na správný trénink( lehké zpoždění na onen dnešní trénink).

4. Řeč byla o zombiech, a této strategii bude věnován i následující odstavec. Perun zvolil přípravu zcela neobvyklou, která vyžadovala velké plánování a nemalé úsilí jeho choti - narození potomka. Tato významná životní událost byla k radosti celého týmu zpoplatněna, a pyšný otec začíná zjišťovat, že i beachvolejbal se dá hrát s významnou spánkovou deprivací. Již teď je jasné, že analýza spánku, jež byla před pár týdny zařazena do programu týmu Perušič/Schweiner, bude mít nepochybně velký prostor pro navrhovaná zlepšení.

5. Dave si zvolil poměrně zajímavý trojboj. První fáze obnášela zvládnout co nejvíce tréninků, protože správně tuší, že jeho narkoleptický spoluhráč bude potřebovat v Ostravě utáhnout. Kompenzace jednostranného zatížení byla zajištěna rekonstrukcí koupelny v jeho novém bydlišti. Třetí fáze pak přinesla výpad do zahraničí, neboť byl pověřen úkolem z nejdůležitějších, a to výpravou do uherské metropole Budapešti. Převzal tam světovou cenu za fair play. Oběma cenám za fair play (současně jsme obdrželi i ocenění z rukou Český olympijský tým) i konceptu fair play obecně bychom rádi věnovali samostatný příspěvek, tak jen doufejme, že se ho podaří v dohledné době zkomponovat.

Děkujeme těm, kdo dočetli až do konce a doufáme, že celou naši početnou eskadru dorazíte podpořit přímo na místo, pod vítkovické pece!

Mějte se!
Perun & Dave

Za blížící se depresi se předem omlouváme:

VICTORIA VSC
Tipsport
VINCI Construction
Under Armour
George and Stephen
Toyota Domanský
PwC
INDECO
4interior&tiles s.r.o
Český beachvolejbal
Beachclub Praha Strahov

OHLÉDNUTÍ ZA MEXIKEM!

Vstup do sezóny se povedl, a proto vedeni pýchou a faktem, že četnost našich příspěvků se limitně blížila nule, rozhodli jsme se s vámi tyto zážitky sdílet.

Do turisticky atraktivní destina na poloostrově Yucatán jsme letos vyrazili v překvapivě vysokém počtu. Těchto novodobých sedm statečných mělo toto složení – italští mučedníci Andrea + Valerio, dravé a nevyzpytatelné mládí Šépka + Sedlák, skřípějící, avšak stále pojízdné duo Perušič + Schweiner a v neposlední řadě slečna Kamila, jež k vlastní smůle nahradila spokojeně gravidní paní Elišku, která s námi vytrpěla posledních pár let.

Odlet, precizně naplánován panem Bartošem, proběhl ve dvou vlnách a obešel se překvapivě bez větších obtíží. Pouze slečna Kamila dočasně uložila své zavazadlo do letištní kavárny, čímž se nejen plnohodnotně zařadila do našeho týmu, ale také vyzkoušela pozornost nás i ostatních obyvatel letiště. Smolařem výletu se tak nakonec stal pan Tomatis, jehož zavazadlo nejenže dorazilo s několikadenním zpožděním, ale bylo ještě kdesi na cestě řádně zdaněno. Po zbytek výletu se mu tedy nedostávalo několika svršků značky Under Armour a šroubováku, jehož účel i důvod odcizení zůstávají nadále obestřeny tajemstvím.

Záhy po příletu se však ukázalo, že v mexických teplotách je oblečení zbytečný luxus. Zatímco náš polonahý trenér křepce poskakoval po tréninkovém hřišti, volaje cosi o „konečně normálních teplotách“, zbytek naší výpravy toto nadšení zdaleka nesdílel. Rudé zbarvení pokožky se tak brzy stalo standardem, bez ohledu na masivní vrstvu použitého UV filtru.

Challenge Yucatán
Samotný turnaj by se dal charakterizovat jako nevyzpytatelný. Silný vítr místy degradoval náš sport na jakousi chaotickou bagrovanou, v níž výskok byl příliš ambiciózní a snaha o hru na tři byla častým katalyzátorem blížící se porážky. Mladé naděje se oklepaly z úvodní porážky s Lotyši a ve druhém zápase nabídli divákům na centrálním dvorci asi nejdelší klání celého turnaje, které bohužel skončilo v jejich neprospěch. Po prohře 24:26 v tie breaku se tak kluci s turnajem rozloučili.

Starší kolegové zažili poněkud pomalejší rozjezd ve skupině, kterou po úvodní skreči a následné výhře se štěstím ovládli. V play off jsme postupně pomstili tréninkové parťáky proti Italům, přetlačili nebezpečné Francouze a postoupili do semifinále. Nedělní boje o medaile nás už zastihly v lepší formě, a proto jsme dokázali na cestě k vítězství porazit ve větru nebezpečně hrající Portugalce a Švýcary. Slečna Kamila tak přinesla štěstí a nejen to - suverénně rozšířila skupinu našich OCD podporovatelů, kteréžto skupině dominoval doposud pan Bartoš(pamětníci si jistě vzpomenou na jeho střídavé objímání rakouské a finské vlajky na loňském turnaji v Brně, neboť nebylo zcela jasné, která z nich nosí štěstí).
Následoval přesun z Méridy, v jejímž okolí probíhal první turnaj, do Play del Carmen, kde nás všechny čekal turnaj kategorie Elite. Cesta měla trvat přibližně tři a půl hodiny a za skromný poplatek padesáti amerických dolarů(toho času ještě při síle) byly mexickými organizátory pronajmuty autobusy.

Při takové cestě autobusem se dá ušetřit na mnohých položkách, například mýtném. To ušetřil řidič ve chvíli, když zahnul na delší, ale zato horší cestu. Ušetřit lze také za autobus, který v tomto ohledu disponoval mnoha inovativními prvky. Například se ukázalo, že absence vody, toaletního papíru a vůbec jakéhokoliv vybavení pojízdného WC se dá elegantně vykompenzovat chabě fungující klimatizací. Výsledkem je překvapivě efektivní ekosystém, ve kterém se voda, kterou by nezodpovědní cestující mohli zatěžovat ono suché WC, odpařuje přímo na nich. Řidič, patrně obeznámen s dílem Járy Cimrmana, si pořídil autobus s toaletou, ale chodili mu tam lidi. Toaletu pak raději zamkl, a to v pauze způsobené poruchou a vynucenou opravou našeho pojízdného mučidla. Zastávky byly také luxus, který jsme si nemohli dovolit, a proto když po šesti a půl hodinách oněch padesát přeživších(a jedno šestiměsíční miminko) opustili prostory tohoto krále dopravních prostředků, nápadně připomínali přeživší některé z ekologických katastrof.

Elite Playa del Carmen
Turnaje Elite pro letošek doznaly určitých změn. Autorství tohoto systému je nejasné, ale již teď panuje silné podezření, hrdému tvůrci přišlo prostě škoda, že po vyřešení Poincarého domněnky zůstalo pouze šest matematických „problémů tisíciletí“. Rozhodl se proto jejich počet opět navýšit na sedm.
Jinak se ani nedá vysvětlit, že turnaj pro 24 dvojic je tvořen šesti skupinami po čtyřech, ze kterých postoupí prvních 18 týmů, které postupně projdou redukcí na 12 a 6 dvojic, které jsou doplněny dvěma poraženými z posledního kola, kteří mají nejlepší poměr bodů ze zápasů ve skupině a onoho posledního „round of 12“. S implementací tohoto systému se pojí tři základní poznatky:

1. Hráči si občas pár hodin před čtvrtfinálovými zápasy nejsou jisti, zda se v nich náhodou neocitnou.
2. Diváci začnou zapínat stream náhodně, protože nemají tušení, kdo se nachází v jaké fázi turnaje.
3. Mezi trenéry rapidně vzrostl nákup logaritmických tabulek.

Turnaj samotný nebudeme popisovat nijak obsáhle. Mladé naděje bohužel musely ukončit své působení předčasně, kdy hned v polovině prvního setu kvadriceps pana Šépky nesplnil pokyny svého majitele, a místo toho reagoval drobnou rupturkou. Starší pánové postupovali turnajem až do čtvrtfinále(kam se naštěstí dostali výhrou v předchozím kole), kde tvrdě narazili do dvou kubánských věží, jež posléze turnaj ovládly. Po prvním setu, který jsme hladce ovládli, došlo na něco, čemu historici již delší dobu říkají „Kubánská raketová krize“. V našem případě však rakety nebyly pouze rozmístěny, ale začaly v pravidelných intervalech přilétat zpoza základní čáry. Deset es za dva sety je příliš mnoho, a tudíž naše vyřazení lze považovat za spravedlivé.

Cesta zpět
Ani návrat se neobešel bez zážitků. Vinou postupu do čtvrtfinále jsme přebookovali letenky na atraktivní let Cancún – Frankfurt – Mnichov s leteckou společností Condor. Rozpětí křídel však zdaleka nedosahovalo příslovečného ptáka, a proto šlo spíše o konzervu se sardinkami. Davidovi těsné prostředí sedaček zajistilo zvláštní pravotočivý posed, kdy hruď jde přímo, leč dolní končetiny jsou nuceny zůstat v uličce. Jak ví každý správný metodik, pro hráče hrajícího na levé straně hřiště tento druh cestování pomáhá udržovat správné natočení nohou na příjmu. Davidovo levé SI skloubení však shledalo tento druh dopravy poněkud nešťastným a neváhalo se ozvat. Po úvodních pěti či šesti hodinách letu ale kapitulovalo a bolest nahradilo permanentní ztuhnutí. Jako vrátkový mechanismus pak fungoval vozík, jehož rytmické drncání uličkou bylo vždy ukončeno nárazem do Davidovy těžce zkoušené tibie.
Pilotův pokyn „prepare for landing“ doprovázel manévr, při kterém nebylo jasné, zda se náš kormidelník nerozhodl uskutečnit přistání formou volného pádu, ale naštěstí se podařilo otřít zbytky omáčky z košile a opět se chopit kniplu.

Poslední štací pak byla cesta v útulné týmové dodávce pod taktovkou pana Bartoše, který dorazil ve značně excitovaném stavu, navozeném dvojitým espressem. Po úvodních potížích s navigací, které málem vyústily v několik triumfálních koleček okolo mnichovského letiště, jsme tak dorazili domů.

Z Mexika si vezeme dva solidní výsledky, jednu medaili a velkou chuť do domácího turnaje v Ostravě, kde se představíme příště!
Děkujeme všem za podporu, obzvláště pak těm, kdo dočetli až do konce!

Perun & Dave

Děkujeme Severočeským dolům a.s. za podporu v olympijském roce. 😍

Rok 2025 se blíží a s ním i spousta novinek! Například Miele za naší účasti představilo v rámci nedávné akce Miele Brand Day své produktové novinky pro domácnosti právě na příští rok a věřte, že se rozhodně máte na co těšit… 👌 Future is coming - už brzy na DATART CZ 👈

Sezóna ještě nekončí!

Už za pár hodin začneme v Kataru poslední turnaj tohoto roku - World Tour Finals.

Jde o velmi elitní záležitost, neboť se jej každoročně účastní deset nejlepších dvojic uplynulé sezóny a hraje se o zajímavé finanční odměny. Jak tomu tak bývá, i do sebelepší společnosti se příležitostně vloudí někdo, kdo tam jaksi nepatří a kvůli komu se ostatní cítí poněkud trapně. Nechceme se příliš chlubit, ale tato prestižní pozice letos připadla nám! 🙂

Na turnaj jsme dostali divokou kartu, neboť jsme neodehráli dostatek turnajů(což je menší z problémů), ale především jsme nedosáhli žádných významných úspěchů, které by nám místo zařídily. Máme tak poslední šanci buď zlepšit neuspokojivý obraz našeho letošního působení, nebo napsat symbolickou pohřební tečku za sezónou 2024.

Ať už bude výsledek jakýkoli, již teď je jasné, že půjde o turnaj v mnoha ohledech nestandardní, místy až pozoruhodný. Pojďme si projít několik důvodů, proč tomu tak bude:

1. Příprava - Informace o udělení divoké karty nás dostihla vprostřed intenzivní podzimní hibernace. To mělo za následek, že poslední dva týdny se nesly v duchu zoufalé snahy seznámit se opět s věcmi jako je míč, nebo třeba činka. Seznamování bylo bolestivé jak fyzicky, tak psychicky, a na výsledek se stále ještě čeká.

2. Trenér - Změna na trenérském postu byla vzhledem k událostem tohoto roku nevyhnutelná. Jelikož Andrea očekává každým dnem narození potomka, převzal trenérskou taktovku pan Bartoš, přezdívaný podle svého sovětského vzoru z mládí ,,Viktor,,.

Pan Bartoš vládl poslední týdny tvrdou rukou. Zaprvé nebyl čas ztrácet čas, zadruhé jeho druhá ruka prohrává boj s epikondylitidou, a proto má opravdu jen jednu funkční paži.

Navzdory nepřízni osudu však dokázal vyprodukovat nebezpečně vyhlížející servis a nejen to - jeho pokřik ,,Volejte do sádrovny!,, jež provází většinu jeho smečí do naší obrany, se stává pověstným. Děje se tak i přesto, že není na první pohled jasné, kdo z účastníků nakonec do sádrovny opravdu zamíří...

Last minute přílet do Kataru, u Peruna navíc okořeněn nočním přestupem v Dubaji, dodal celému podniku ten správně dobrodružný punc. Stejně tak první tréninky venku málem pana Bartoše uvrhly do deprese, ale statečně ji přebil letálními dávkami cukru v místní kavárně.

Jen pro ilustraci, hned první seance proběhla s olympijskými vítězi ze Švédska. Chyba v konstelaci hvězd zapříčinila, že jsme vyhráli první cvičení. Na lavičce probíhala spokojená evaluace v duchu ,,To se nám mnohdy nepovedlo ani v plné přípravě!,,
Následně jsme schytali takový výprask, že někteří proponenti nenásilné výchovy byli spatřeni usedavě plačíce za ochranou sítí.

Před úvodním zápasem proti domácí dvojici (a semifinalistům letošní olympiády v Paříži) tudíž shrneme jen několik základních zjištění:

1. Forma je (bohužel) přímo úměrná množství tréninků.

2. Místní nákupní centrum v rámci adventního šílenství nasadilo do vitríny vánočního pštrosa.

3. Řidič Uberu řekl panu Bartošovi, že vypadá jako Pep Guardiola. Viktor jej pochválil, že má dar rozpoznat nesporný trenérský talent na první pohled.

4. Mnoho týmů se také ukáže po delší pauze, a proto naděje stále přežívá.

5. Použití Peruna jako jedné z tváří turnaje značí radikální změnu v marketingové strategii, neboť jeho podobizna je doprovázena atraktivním heslem ,,Have a seat, it's free!,, Nezbývá než doufat, že tribuny divácký nápor zvládnou 🙂

Ve skupině potkáme postupně týmy z Kataru, Itálie, Německa a Nizozemí. Držte nám palce u SPORTY TV, nebo jen věnujte tichou vzpomínku naší pohřešované schopnosti ovládat míč.

Mějte se!

Perun & Dave & Viktor ,,Bartoš,, Tichonov

P.S. Jelikož je blízko konec roku, bilancování a hodnocení, tak bychom chtěli poděkovat Skupina ČEZ za podporu a že stále stojí za českým volejbalem a beachvolejbalem. Bez vás a dalších bychom nemohli dělat beach na takové úrovni. 🙂

Vyprané dresy? 👕 Další důkaz, že naše příprava na LOH v Paříži 🇨🇵 jde do finále! 🏁 S pračkou od Miele z DATART CZ navíc šlo všechno snadno a rychle. 👌