Po revoluci 1989 jsme získali možnost vyzkoušet si, že do terčů se nemusí střílet pouze v olympijském postoji a že pro vojenské, policejní i osobní účely je „praktičtější“ umět trefovat v různých situacích a polohách. Začali jsme „chytat rozumy“, zkoušet disciplíny Evropského policejního parkuru, vymýšlet vlastní střelecké situace, jezdit na závody a organizovat soutěže v praktické střelbě. A to je období, kdy už nám název „KVZ“ začínal být těsný, protože v klubu se střílí jak „klasicky“ tak „prakticky“, ze zbraní dlouhých i krátkých, malo- i velkorážných. Proto jsme se rozhodli pro „všeobjímající“ název STŘELECKÝ KLUB. Do něho má každý vážný zájemce pootevřené dveře, protože bude-li chtít, tak v oblasti střelby i střeleckého zázemí (zbraně, výstroj, munice, přebíjení, organizace soutěží …) zde může nalézt svoji parketu a setkat se se stejně „postiženými“ lidmi.
