Házená - ročník 2002/2003

7.5.2022 - Liberec. Po mnoha letech jsem se zde vrátil v rámci posledního kola Žákovské ligy už v barvách HC Zubří. Ale ty vzpomínky na Megaminy Cupy s miňásky TJ Rožnov pod Radhoštěm se rychle vrátily. Myslím, že to byly velmi vydařené akce a i po těch všech letech na ně s Pavlou rádi vzpomínáme.

Desátý den… ráno dojíždíme do Rožnova, pro kluky si přijíždí rodiče, jedeme domů. Končí naše účinkování v házené. Pět let, kdy se celý náš život točil kolem vás. Nejde o výčitku, jde o poděkování. Opravdu jsme si to užili a nelitujeme absolutně ničeho. Někdy to bylo náročné jak pro nás, tak pro vás, ale takový je život. Přejeme vám v dalších krocích jen to nejlepší, ať už u tohoto sportu vydržíte, či nikoliv. A propo…právě včera jsme tak seděli s Martinou a Karlem a prý, kam pojedeme na dovolenou? My že ještě nevíme. A oni jestli bychom zase nedali Itálii…tedy pokud nám rodiče zase půjčí kluky.

Za soustředění v Cesenaticu patří dík: všem zúčastněným, všem rodičům, co měli tolik odvahy a kluky nám zapůjčili, Robe lightning za mnohaletou podporu, díky které jsme mohli absolvovat výše uvedené turnaje, tak i soustředění v Cesenáticu. Rehabilitace krytý bazén a rodině Halamíčkových.

Nakonec několik exkluzivních heftů z Cesenática:
- Luky leží při posilování na zádech a dívá se do korun pinií nad sebou: „Italská veverka“, já se hned ptám kde a on: „nikde, ale představ si, že by tam byla“.
- Tomíno při posilování: „Život je tak hektický a rychlý“
- říkáme klukům, že nejsilnější signál wifi je u recepce. Za chvíli jdeme do umýváren a vidíme kluky, jak stojí s mobily kolem něčeho podivného, na dotaz co tam s mobily dělají nám odpověděli, že stojí u wifiny…po menším šoku jsme jim řekli, že je to hydrant. To je ta generace co přijde po nás, co stojí u hydrantů a myslí si, že stojí u wifi routeru…
- někdo z davu: „Nastavme ji laser a ona o něho zakopne“
- „Můžu se tě dotknout?“ …“Ty můžeš vždycky Karle“
- „My nechceme běhat, my chceme běhat s Karlem“
- „Většina lidí si myslí, že jsem super libec kluk…těmto lidem říkám rodina“
- „Zítra je na snídani páreček“ ….někdo z davu: „Tak ten si dám s chutí“
- „Nejlepší italská šťáva??? Citronka!
- na bazéně jde Tomíno za Romanem: „Baby nebude sedět v koutě“
- jo a frank je prank…kdyby někdo nevěděl!!!

Devátý den…balíme. Ráno se nikomu nestávalo zlehka, ale sportovci výmluvy neznají. V osm snídaně a hned potom jsme začali balit. V deset jsme odevzdávali uklizené stany a karavany. A potom? Nastalo čekání na večerní odjezd… Poledne u bazénku, poté poslední společná procházka po okolí. Za ušetřené ojra jsme mohli všem nakoupit pizzu a poté už do autobusu a vyrážíme směr Rožnov.

Osmý den přinesl zlatý hřeb pobytu. Ráno jsme dali relax…tedy bazén. Ale už v 14:00 jsme stáli na molu a čekali na loď. Na tu jsme čekali do 14:40, kdy připlula…což při teplotě nad třicet a azurem nad hlavou nebylo opravdu nic moc. Plavba do Rimini proběhla v poklidu - nikdo nezvracel, nikdo neopustil palubu. V Rimini jsme se nejdříve handrkovali, zda půjdeme na procházku, nebo na ruské kolo. Nakonec jsme se domluvili na procházce se zmrzlinou. Koneckonců jak často si dáte v Rimini zmrzku…no asi tak často, jako se tam můžete svézt na ruském kole. Kolem Grand Hotelu a po ulici F. Felliniho jsme tak zamířili na zmrzku. Cestou jsme potkali tři Lamborghini, které jsou v této čtvrti Rimini běžné asi jako u nás Octávky ve stříbrné metle, na hlínách a tédéíčkem pod kapotou. Dali jsme zmrzku, poseděli, na zpáteční cestě dali fotku u kašny a zamířili do přístavu. Tam už na nás čekala loď, která měla před sebou poslední plavbu této sezóny. Kluci nevědomky zaujali místa pod schody na nejvyšší podlaží paluby, kde měli skvělý výhled pod sukně dam, které na tuto palubu po schodech stoupaly. Únava nicméně začala být zřetelná, ale jakmile se začaly rozdávat smažené rybičky s hranolkami a pečivem a začalo se také rozlévat víno, museli být spokojeni všichni…až na kluky, ti popíjeli aqua minerale… Na hlavní palubě pařila asi padesátka důchodců z Cervie, ale jakmile jim došel dech a klukům nesmělost, byl parket jejich. Roztočili to úžasně a dali rychle zapomenout jak na úmorné čekání na molu, tak na ruské kolo v Rimini. Okamžitě se k nim připojila Pavla s Andreou a ve finále tančili všichni, kromě mě (mým tancem bych jen pokazil dobrou atmosféru…jsem prostě megadřevo). Chvíli se tančilo na palubě, poté na přídi, nakonec na horní palubě. Atmosféra jedním slovem jako prase. Někdy po šesté jsme dorazili domů, dali večeři a tak nějak jsme mysleli, že pro dnešek „máme vyděláno“. Jenže utahat naše kluky je nemožné. Takže jdeme do šortek a valíme na plážové hřiště, kde opět vládne fotbal. Přidává se i Karel s Ríšou a hrajeme až do doby, kdy zjistíme, že už vlastně nic nevidíme. Za tmy se tedy vracíme do kempu s tím, že je jasné, že tato noc bude dlouhá. Nahazujeme večerní róby a jdeme do Zadiny na večerní trhy. Tam i pořizujeme společné foto. Korzujeme trhem, dáváme si zmrzku a je nám fajn. Večer zakončuji po půlnoci, ale Karel s Martinou mají ještě síly dost, proto sedí s kluky mezi karavany dlouho do noci. Jedná se o poslední večer, nic tedy nehrotíme. Po těch letech máme myslím vzájemnou důvěru, kterou by snad poslední večer nechtěl nikdo zničit.

Sedmý den byl kopií dne předešlého…netřeba nic dodávat.

Šestý den, třetí trénink. Zamířili jsme opět do piniového háje, kde jsme pracovali jak s míčem, tak jsme rozvíjeli rychlost a sílu. Po tréninku opět bazén, Activity, bazén, Activity atd. Večer jsme vyrazili na pláž, kde jsme na plážovém hřišti dali autostop, poté fotbálek a poté i mezinárodní fotbálek s místními italskými beach boyi. A aby toho nebylo málo, využili jsme prázdné pláže (asi to bylo tím, že již byla tma) a dali si koupel v moři. Co víc si přát…

Pátý den jsme začali trojkou v piniáku…tedy během na 3km. Prostě jsme to bulnuli den před tím, tak jsme v odpočinkovém dnu museli tento skluz dohnat. Do klubu vytrvalců jsme přivítali Karla, který to prubnul a vyrazil s námi. Skvělé Karle! Jak sám poznamenal, byl to jeho první běh, po mnoha a mnoha letech (nepočítáme li tedy včerejší kempovou epizodu). Dokonce zaznělo i něco v tom smyslu, že si raději nechá ujet autobus před nosem, než aby se k němu rozběhnul. Poté opět bazén a odpoledne hlavní bod dnešního programu – San Marino. Prohlídka byla výživná, prošli jsme se dosytnosti, výhledy byly skvělé. V San Marinu jsem byl už potřetí, ale až tento rok jsem se dostal až na nejvzdálenější věž hradu. Po organizované prohlídce jsme všichni dostali na hodinku rozchod, takže kdo chtěl, mohl si v hradních uličkách San Marina nakoupit vše co potřeboval. Po dvou hodinách jsme vyrazili zpět do kempu, kde už na nás čekala večeře. Po ní Activity a opět diskotéka. Vyholená (na hlavě) slečna animátorka klukům bez milosti zabavila mobily a vyhnala je na parket. Tentokrát tedy žádné Zubří, muselo se tančit. Kluci se snažili, stejně tak i Pavla, kterou si vzal do trojice pohledný mladý italský animátor. Spolu s nimi ve trojici figuroval ještě jeden momentálně zaostalý chlapík. Na fotkách bude snad patrné, kdo je momentálně zaostalý a kdo je Pavla… Každopádně klukům se tyto noční výlety začaly líbit a víceméně ukončovaly každý následující den. Před těmito animačními programy většinou přišli k nám mezi karavany, kde se probíralo všelico. Kluci využili pohodové atmosféry, a když to rozjeli, stálo to za to. Tento čas trávený všemožnými historkami byl super. A když se kluci opravdu rozjeli, zahráli nám i stínohru a přidali i něco ze svých pověstných šprýmů, jak by řekl Sheldon Cooper. Je myslím zcela jasné, že mnoho těchto historek opravdu není publikovatelných, stejně jako pořízená fotodokumentace a videonahrávky.

Čtvrtý den jsme začali dvouhodinovou TJ v piniovém háji, kde jsme si jak mákli, tak i nasmáli, což se ve finále jeví, jako stejně důležité. Po obědě jsme trávili odpoledne v bazénu. Večerní program obstaraly Activity, běh Pavly s Karlem kolem kempu (tzv. Antisport team) a noční animační program s diskotékou ve vedlejším kempu Cesenatico I. Na diskotéce jsme ale byli úspěšní asi jako při zápasech se Zubřím… Přišli jsme tam poněkud pozdě, navíc program byl v italštině a italština je pro nás španělská vesnice.

Třetí den jsme dopoledne věnovali práci, tedy první tréninkové jednotce. Chtěli jsme tréninky nastavit tak, aby odpovídaly současným trendům, kromě práce s míčem jsme tedy zapracovali na rychlosti, síle, obratnosti, použili jsme spoustu core cvičení a posilování vlastní vahou těla, plus jsme zařadili i některá kompenzační cvičení. Jednoduše řečeno, aby tréninky nenudily a měly i nějaký hmatatelný význam ne jen směrem k házené, ale k celkovému pohybovému rozvoji. Koneckonců po konci minulé sezóny ukončil své účinkování v házené Jirka a následně i Robin, což nás pochopitelně strašně moc mrzí! První trénink jsme uskutečnili v tréninkovém centru, který je sice zaměřen na basket a volejbal, ale kromě třech plážových hřišť s brankami na házenou, jsme využili i hřiště na basket, kde byl umělý povrch a dalo se tam tak bez problémů i driblovat. Kromě těchto hřišť bylo v centru i mnoho dalších hřišť na plážový volejbal. Kromě toho bylo centrum vybaveno i umyvadly s vodou, takže spalující slunce mohlo být chvilku eliminováno právě sprškou studené vody. Po dvou a půl hodinách bylo hotovo a my mohli jít na oběd. Po obědě bazén a po něm večerní procházka do Cesenatica na místní trhy na kanále, který byl vybudován dle plánů Leonarda Da Vinci a na kterém je během sezóny expozice historických lodí. Do kempového vláčku jsme se nedostali, ale jsme sportovci, tak jsme těch 5km dali pěšky. Ještě než jsme vyšli z kempu, zahájili svou separé dobrodružnou výpravu za poznáním nočního Cesenática Pavla s Tomínem. Museli se vrátit zpět do kempu s tím, že nasednou do dalšího vláčku a následně se potkáme na trzích. Skupina pěších turistů byla za hodinu na trzích, kde jsme dali klukům na hodinu rozchod. Pavla s Tomínem nasedli dle plánu do dalšího vláčků, jenže ten s nimi nejel na centra Cesenática, ale do přístavu. Někdy kolem desáté večerní se tak ocitli někde, kde opravdu nechtěli. Naštěstí díky dobré orientaci obou a pomoci mapy Itálie, kterou jsem měl v mobilu, se do hodiny připojili k naší skupině. Ale že by jim bylo do zpěvu, to tedy zrovna ne. Kluci mezitím obkroužili trhy, které jsou v Cesenáticu cca 100x větší než v Zadině, prohlédli si lodě a tak jsme kolem jedenácté mohli vyrazit zpět do Zadiny. Tříhodinová procházka byla vhodným doplněním k ranní TJ.